Vědomá naivita: Proč ta nejdůležitější životní rozhodnutí nedávají logický smysl
- 28. 4.
- Minut čtení: 9
Aktualizováno: 29. 4.
Když se zpětně podívám na ta nejdůležitější životní rozhodnutí ve svém životě, mají často jedno společné. Z pohledu tvrdé logiky vlastně úplně nedávala smysl.
Byla dost naivní.
A možná je fajn bejt naivní, ne?
V roce 2017 jsem měl poměrně dobře rozjetou agenturu, čekal jsem příchod mého syna a proti logice věci, zůstat u jistoty a vysokého příjmu – jsem se vydal napsat knihu o duchovních tématech. Knihu, u které bylo zřejmé, že mě jen tak neuživí. Kdybych k sobě byl kritickej, odhadl rizika a s tabulkou v ruce změřil návratnost investic a ziskovost... tak bych takové rozhodnutí nikdy nemohl udělat. Určitě bych couvnul.
Jediné, jak to šlo udělat, bylo se špetkou naivity.
Poslechněte si originální podcast
Rozhodnutí napsat Karlaze mě postupně dovedlo k podcastu, doprovázeným poutím, k tomu, že jsem nastoupil do terapeutického výcviku, ke vstupu do jiných projektů a ke spoustě setkání v mém životě. Ta setkání byla hluboká a důležitá a rozvinula mě do úplně jiného rozměru, než kdybych tohle naivní rozhodnutí neudělal a zůstal tam, kde jsem byl.
Neříkám, že to bylo finančně správné rozhodnutí, ale bylo správné z pohledu mojí individuace. Díky tomuto kroku a věcem, které na něj navázaly, jsem se víc přiblížil sám k sobě.
Pro mě i nástup do terapeutického výcviku na šest let, ve 39 letech, se dvěma dětmi a další paletou aktivit, v sobě nese velkou část naivity.
Ale té pozitivní.
Máš v životě moment, kdy ses do něčeho vrhl po hlavě?
A co ty? Máš v životě nějaký moment, kdy ses do něčeho vrhnul takhle naplno? Že to bylo něco, co ti vnitřně dávalo absolutní smysl, ale tvrdou logikou světa vlastně vůbec ne?
Jasně.
Možná to naivní rozhodnutí nemusí vyjít v nějaké měřitelné, tabulkové podobě, ale nasměruje nás správným směrem. Přijde mi, že občas člověk přesně neví, co je to "jeho", ale zná ten směr. A potom je to o tom dělat rozhodnutí tímto směrem s tím, že jsme připraveni měnit kurz našich kroků a hledat v té oblasti, co je skutečně naše.
„Prvním krokem ke všemu velkému je odvaha,“ říkal Goethe.
Já bych ho ještě doplnil: A naivita.
Objevte kouzlo vědomé naivity
Naivita je ve společnosti často vnímána jako pejorativní slovo. Máme ji spojenou s hloupostí nebo nezkušeností. Já si ale myslím, že v realitě našich životů existuje něco jako vědomá naivita. Stav, kdy je člověk kreativní a dokáže odložit to standardní přemýšlení podle pravítka.
Naivita může znamenat rozhodovat se nestandardně.
Naivita může znamenat rozhodnout se podle intuice.
Vlastně si myslím, že je to něco, co všichni v životě do jisté míry děláme. A možná je to něco, co bychom měli dělat víc a s větší důvěrou. Potřebujeme víc chvil, kdy odkládáme kalkul a rozhodujeme se podle srdce.
Co je to vlastně naivita? Pohled do etymologie
Pojďme naivitu prozkoumat a pochopit víc do hloubky. Být naivní v původním smyslu slova rozhodně neznamená být hloupý. Naivita je schopnost podívat se na svět očima dítěte. Bez předsudků, zavedených vzorců a dalších předkonceptů.
Pokud půjdeme etymologicky zpět, slovo naivita má základ v latinském gnascor (což znamená vznikat), ze kterého se stalo nativus, jehož význam je vrozený, původní, přirozený, nefalšovaný. Z latiny pak přešlo do francouzštiny jako naïf, do angličtiny jako naive a do češtiny jako naivní.
Jak už jsem říkal, naivní ve významu, o kterém dnes mluvím, není hloupý. Hloupý člověk ustrnul ve svém vývoji nebo ve svých dogmatech. Naivní člověk do věcí vstupuje živý a otevřený.
Než ke slovu hloupý, to jsme spíše blíže slovu bláznivý. Třeba v řečtině existovalo pro bláznivost slovo Moria, které mi zní jako druhá strana téže mince. Popisovalo chování neracionální a nelogické.
Naivní. Tedy vrozený. Přirozený. Původní. A možná i tak trochu bláznivý.
Erasmus Rotterdamský a Chvála bláznivosti
Zůstaňme chvilku u naivity jako bláznivosti. Co myslíš? V renesanci vzniklo poměrně známé dílo od holandského kněze a myslitele Erasma Rotterdamského, které nese název Chvála bláznivosti. Erasmus za svůj život napsal 444 knih, takže je zajímavé, že ta zdaleka nejslavnější je zrovna o chvále bláznivosti.
Možná se Erasmus dotknul něčeho zásadně důležitého.
O čem Chvála bláznivosti je? Bláznivost v textu vystupuje jako živá bohyně a chválí samu sebe. Argumentuje, proč je pro lidstvo mnohem důležitější než rozum a moudrost. Bohyně Bláznivost v Erasmově knize na různých příkladech ukazuje, že lidský rozum a chladný kalkul vedou často k paralýze a neštěstí.
Plození a láska
Bohyně bláznivosti říká, že žádný muž a žena by se nedali dohromady a neměli děti, kdyby předem věděli, co všechno je čeká. Jak ve vzájemném vztahu, tak s dětmi. Kolik těžkostí přijde a kolik energie si jejich řešení bude vyžadovat. Záchova lidského rodu nestojí na rozumu, ale na chvilkovém blouznění, vášni a naivitě. Ptá se, proč by se lidé brali, kdyby racionálně zhodnotili všechna rizika manželství? A pak se směje, že právě z ní, z bláznivosti, se rodí i filozofové nebo mniši, kteří jsou jinak velmi pyšní, vážní a rozumní.
Tohle je velké téma. Děti jsou skvělé. Já jsem své první dítě, Iziho, měl s velkou dávkou naivity. A jsem za to hrozně rád. Možná, kdybych racionálně věděl, jak moc je to náročné, nevím, jestli bych se do toho v té naivitě vrhnul. Jsem rád za to, jak to je a děti jsem si přál a miluji je. Ale možná kdybych v sobě neměl naivitu s tím spojenou, možná bych si dál užíval samoty, cestoval, studoval a tvořil. Možná. Pozvat do světa dítě není snadné, a nemyslím to jen kvůli finančnímu aspektu, péči a nespaní, když je dítě malé. Ale i kvůli vztahům s druhým rodičem, vaším partnerem, a tomu, jak obrovský a dlouhodobý životní projekt a závazek to je.
A vím, nejen ze svého života, ale i z vašich příběhů z doprovázení, že příchod dítěte do světa, jakkoliv krásná událost to je, často přinese i mnoho těžkých a temných životních chvilek.
Blahoslavená budiž tady v 21. století naivita a bláznovství pro zachování lidské populace! :-)
Přátelství a nedokonalost
Další Erasmovo téma v knize je přátelství. Erasmus říká, že kdybychom na své přátele aplikovali přísně racionální kritiku a analyzovali každou jejich chybu, neměli bychom nakonec žádné kamarády.
Kdo jsi bez chyby, hoď kamenem. Že? Já asi nemám kamaráda, který by neměl nějakou vlastnost, nebo nedělal něco, co by mě občas nerozčilovalo nebo mi nevadilo. Každý něco má. Samozřejmě ne tolik, co mám já. Já jsem ze všech svých přátel suverénně nejotravnější.
Pořád ale mám své přátele rád i s jejich nedokonalostmi. A myslím, že přesně takhle funguješ i ty.
Protože kdo má na své přátele příliš vysoký standard, ten je nakonec často sám. A taky zřejmě nevidí své vlastní nedokonalosti. Je to právě naše "naivní" ochota přehlížet chyby druhých, která umožňuje lidem žít ve společnosti a v nějakém vzájemném souladu.
Erasmus byl moudrý muž. Dovolím si krátkou citaci z jeho díla:
„Moudrého zdržuje od činů to, že se radí s mnoha knihami a s minulostí, čímž do sebe nasává temný strach. Blázna naopak, pokud se nemýlím, žene kupředu to, že se nebojí ničeho z toho, co nezná, a nebere ohled na rizika.“
Erasmus jako první v moderní západní historii řekl, že nerozumové síly (imaginace, nadšení, víra, hravost) jsou pro fungující společnost důležitější než chladná racionalita.
To je ohromná věc.
A najednou mi to moje doporučení "být naivní" nepřijde jen jako nějaký výkřik, ale jako něco, co je hluboce důležité a co rezonuje lidstvem už velmi dlouho.
Biblický pohled: Proč musíme být znovu jako děti
Když půjdeme ještě o kus dál, hlouběji za Erasma, dostaneme se do období před dvěma tisíci lety, do období Ježíšova příběhu. Jak se Bible dívá na naivitu? Co se o ní můžeme naučit, poutníku?
V kontextu naivity jsou v Evangeliu tři podle mě velmi inspirativní a relevantní citáty, které bych s tebou dnes rád prozkoumal.
1. Blahoslavení chudí v duchu
V první větě známého Kázání na hoře Ježíš říká: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Co to znamená? Myslím si, že Ježíš tímto výrokem rozhodně neoslavuje nevzdělanost, nebo to, že je někdo hloupý. „Chudý v duchu“ je podle mě člověk, který si uvědomuje svou vlastní nedokonalost, ohraničenost a zranitelnost. Nemá přebujelé EGO. Nehraje si na mistra světa, který má na všechno odpověď, všechno ví a všechno sám zvládne.
Představ si to. Možná někoho takového znáš. Moderní racionální, empiricky smýšlející lidé nebo oboroví experti jsou často "bohatí duchem" mají pocit jistoty podložený fakty a důkazy. Mají pocit, že už mnoho viděli, mnoho znají a mají na mnoho věcí velmi jasný a neměnný názor. Jsou plní hotových konceptů, ale pokud si v sobě nenechají esenci dítěte, ten kus naivního člověka, zůstanou jaksi strnulí.
Naproti tomu člověk, který si zachová tu bezelstnost a naivitu, se stává Ježíšovým „chudým v duchu“. Je schopný zahodit své předpoklady, diplomy i zkušenosti, a zůstat otevřený. Dokáže říct: „Dobře, věci mohou být jinak, než jsem se učil, než jsem poznal a než jsem zažil. Jsem ochotný se učit za pochodu a nechat se překvapit.“
Dává ti to smysl?
Snad ano.
2. Než začneš malovat jako dítě
Pojďme na druhý citát z evangelia, ale předtím se tě zeptám: Co je pro tebe obrazem a symbolem naivity, poutníku?
Co vidíš, co ti naskočí?
...
Já vidím dítě.
A dětí se týká i druhý Ježíšův citát: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Matouš 18:3).
Dítě je archetypem naivity v tom nejčistším slova smyslu. Dítě neanalyzuje návratnost investic předtím, než si začne hrát. Není cynické a zahořklé z minulých selhání, když se učí chodit a stokrát u toho spadne. Děti přežívají ve stavu absolutní důvěry, hravosti a schopnosti žasnout nad světem.
Jsou naivní.
Děti vám uvěří všechno.
Když mé tříleté Zoince budu delší dobu vyprávět, že jsem jezdil na jednorožci, uvěří mi. Uvěří mi, i když jí řeknu, že ve sklepě bydlí drak nebo že mám kamaráda delfína.
U osmiletého Iziho už to bude trochu těžší, ale myslím, že by také zvládl uvěřit mnoha fikcím, jen bych musel být trochu rafinovanější. :-)
Dětská naivita je krásná.
Vidíte na nich, že jsou napojeny na život, na zdroj, možná na Boha, na vesmír.
No a s dospělostí tahle naivita často mizí. Jsme chytří jako opice, otitulovaní, umíme vydělat peníze, umíme si zařídit věci.
A s tím roste i naše ego.
To je nebezpečné, protože se tím vším světu zavíráme.
Pablo Picasso kdysi řekl:
„Trvalo mi čtyři roky, než jsem začal malovat jako Raffael, ale celý život, než jsem začal malovat jako dítě.“
Je to perfektní ukázka toho, že vědomá naivita je vrcholem mistrovství, nikoliv jeho začátkem. A proto Ježíš říká: Obraťte se, buďte zase jako děti. Je to, jako by říkal: Změňte pravidla hry, kterou zrovna hrajete. Neplavte proti proudu řeky, vyčerpáte se a zemřete. Plavte po proudu, protože ten vede k životu.
3. Moudrost tohoto světa je bláznovstvím
Třetí citace z Nového zákona. Naivita je vlastně i víra. Svatý Pavel říká, že se kvůli víře máme stát blázny. V 1. listu Korintským (3:18-19) píše:
„Zdá-li se někomu z vás, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím.“
Co to znamená?
Světská moudrost (co dává smysl egu): Chraň si své, investuj do svého, znič nepřátele, hromaď majetek, ukazuj sílu, neukazuj slabost, nastavuj hranice.
Ježíšovské bláznovství: Miluj své nepřátele, nastav druhou tvář, služ druhým, odpusť těm, co ti ublížili.
Pavel tady jasně říká: „Musíte být ochotní vypadat v očích společnosti jako naprostí naivkové a blázni, abyste mohli žít podle skutečných, vyšších principů.“ Volá k naivitě.
A vlastně celá víra je věc z pohledu materiálního racionalismu velmi, velmi naivní.
Není žádný tvrdý důkaz o tom, že Ježíš léčil druhé nebo že vstal z mrtvých. Není důkaz o tom, že Adam a Eva byli vyhnáni z ráje, že je něco jako ráj, nebo že Kain zabil Ábela. Není empirický důkaz, že Ježíš chodil po vodě nebo že vykouzlil chleba. O ničem z toho není v prestižním časopise Nature žádný záznam, žádný recenzovaný peer-reviewed paper to nedokládá, není z toho žádné video, fotky, ani žádná sofistikovaná moderní dokumentace.
Víra je naivní, ale zároveň je to aktivní životní postoj. A to je přesně to, o čem dnes mluvím. O vědomé naivitě, která je možná ve výsledku tou vůbec největší moudrostí.
Krok k moudrosti
Já vím, že už jsi v životě nachodil mnoho cest.
Že jsi toho hodně odchodil do školy, poznal jsi lidi a to, jací dokážou být, a že máš už v mnoha věcech naprosto jasno.
Já taky.
Ale dnes nám tohle všechno opakuji, abychom nezapomněli být pozitivně naivní.
Měj dobré cesty poutníku
Pokračuj na své cestě
Vydej se na doprovázenou pouť: Stojíš před důležitým rozhodnutím? Procházíš obdobím velkých změn? Načerpej inspiraci během společného putování přírodou.
Poslechněte si podcast: Ponoř se do tohoto tématu v audio podobě na Spotify.
Přečtěte si Karlaze: Karlaz: Cesta člověka, Karlaz: Posel je zprávou a Karlaz: Srdce poutníka jsou tři knižní průvodci, kteří ti pomohou najít inspiraci a moudrost pro tvoucestu
Kompletní průvodce smyslem života: Desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumej zdarma Kompletního průvodce smyslem života, kde najdeš nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.
PhDr. Tomáš Gavlas
Jsem průvodce, poutník a autor knih Karlaz. Zajímá mě lidská duše a její cesta k naplněnému životu. Individuálně doprovázím druhé na jejich osobních cestách a aktuálně procházím psychoterapeutickým výcvikem. Další inspiraci a rozhovory sdílím ve svém podcastu. Více o mně najdete na stránce Těší mě.
Komentáře