Pozdravení pokoje: Co se říká a proč se podává ruka?
Aktualizováno: 23. 9.
Pozdrav pokoje: Co to je ?
Pokud jste sem přišli s konkrétní otázkou, tady jsou odpovědi. Zbytek textu je o tom, proč mi tenhle moment přijde nejsilnější z celé bohoslužby.
Co se říká?
Nejčastěji „Pokoj tobě" nebo „Pokoj vám". Druhý člověk odpoví stejně, případně „I tobě". Kněz to uvozuje slovy „Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje".
Kdy v mši to je?
Po modlitbě Otčenáš a před přijímáním. V liturgii je to moment, kdy se má člověk smířit s druhými, než přistoupí k oltáři.
Musím podat ruku?
Nemusíte. Stačí úklona hlavou nebo úsměv. Během covidové epidemie se v mnoha farnostech od podávání rukou ustoupilo úplně.
Komu ji podat? Obvykle lidem, kteří stojí nejblíž. Není to soutěž v počtu.
Co když nejsem věřící? Můžete se zúčastnit. Je to gesto přání pokoje, ne vyznání víry.
Nejlepší část bohoslužby ?
Je to ten moment, kdy se liturgie „zlomí“, lidi v kostele si najednou začnou podávat ruce a u toho si přejí: „Pokoj tobě“ nebo „Pokoj vám“.
Přiznám se, že na začátku jsem z toho byl trošku rozpačitý. Přišlo mi to jako vyrušení. Člověk je ponořený do sebe, možná v nějaké kontemplaci, snaží se napojit ... a najednou ... Musíte se otočit, usmát a interagovat.
Ale postupem času se tohle „vyrušení“ stalo jednou z mých nejoblíbenějších částí bohoslužby.
Když se cizinec stane bližním
Je to velmi pozitivní gesto. Řekl bych, že možná jeden z nejsilnějších okamžiků celého setkání. Představte si to: všichni ti lidé, kteří tam přišli, si nesou své životní batohy. Ať se jim děje cokoliv, ať mají v hlavě jakékoliv myšlenky nebo starosti, v tenhle krátký moment se musí zastavit.
Otočí se na člověka vedle sebe. Podají si ruku. A skoro vždycky se u toho usmějí. A trochu se rozzáří.
Jako kdyby se na chvíli zastavil čas. Všichni ti lidé, kteří se sešli v kostele, protože věří v něco, co je přesahuje, si v tu chvíli navzájem vymění energii. Z davu jednotlivců, kteří koukají jeden druhému na záda, se najednou stane společenství tváří.
Šalom není jen „ahoj“
Když jsem byl v Izraeli, lidé se tam zdraví tradičním „Šalom“. Doslovně to znamená pokoj. V té zemi se tímhle slovem zdraví už tisíce let. Ale není to jen naše „čau“. Pojem Šalom má mnohem hlubší význam – je to mix slov mír, harmonie, celistvost, úplnost, prosperita a klid.
Když někomu přejete Šalom, nepřejete mu jen to, aby na něj nikdo nestřílel. Přejete mu, aby byl vnitřně celý. Aby mu nic nechybělo. Aby byl „safe“ -v bezpečí.
A víte, co je na tom fascinující? Hádejte, co znamená arabský pozdrav Salam alaykum? Znamená „Pokoj s tebou“.
Kořen obou slov - hebrejského Šalom i arabského Salam – vychází ze stejného prastarého semitského základu S-L-M (Š-L-M). Je to paradox, že? Dva národy, které jsou v neustálém konfliktu, používají pro své nejposvátnější přání prakticky stejné slovo. Oba touží po tom samém. Po celistvosti.
Proč „Dobrý den“ nestačí
My dnes používáme moderní „Dobrý den“ nebo vodácké „Ahoj“. Pozdrav „Dobrý den“ se u nás masivně rozšířil až v první polovině 20. století, kdy začal vytlačovat ty staré, náboženské pozdravy.
O to víc zpětně oceňuji třeba legendárního meteorologa Jána Zákopčaníka a jeho „Slunce v duši“. To má mnohem blíže k podstatě pozdravení pokoje. Klidně bych to za „Dobrý den“ vyměnil.
Od polibku k podání ruky
Křesťanství na tuhle hebrejskou tradici navazuje. V Novém zákoně se dokonce mluví o „svatém polibku“. Dřív to bylo hodně kontaktní - lidé se v rané církvi skutečně líbali na znamení smíření, dřív než přinesli dary na oltář.
Dneska je to střízlivější. Liturgické předpisy z roku 1969 říkají, že způsob si mají určit jednotlivé národy podle svých zvyklostí. U nás vyhrálo podání ruky.
Tady musím říct jednu věc - subjektivně mi přijde pozdravení pokoje u evangelíků o kousek vřelejší než u katolíků. U katolíků je to často jen rychlé potřesení s těmi nejbližšími, a kněz dokonce nesmí opustit prostor u oltáře (presbytář), aby nerušil obřad. U evangelíků farář často přijde mezi lidi, chodí se prostorem, máte čas podat ruku více lidem.
Vidět sebe v druhém
Proč je to pro mě tak silné? Protože je to chvíle, kdy si můžeme připomenout Ježíšovo maximum: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“
Ten druhý člověk vedle mě v lavici - ať je to kdokoliv, ať volil kohokoliv, ať má na účtu miliony nebo dluhy - najednou není cizinec. Na tu malou chvíli je to někdo blízký. Někdo, v kom vidím sebe. Jednou, po pozdravu pokoje v kostele u Martina ve Zdi v Praze, mi to došlo naplno. Co je ten druhý člověk? Je to manifestující se vědomí, které chce být šťastné a nechce trpět.
Všichni máme stejný modus operandi. Chceme být šťastní. Jen se o to občas pokoušíme dost hloupými a nedokonalými způsoby. Jsme manipulativní, sobečtí, překrucujeme pravdu, podléháme úzkostem... Ale v jádru? Všichni jsme lidé. Všichni jsme v něčem traumatizovaní, v něčem fyzicky nedostateční, v něčem slabí. Skoro mi přijde, jako kdybychom tu všichni byli ve vyhnanství. Ztracení poutníci, kteří hledají správnou Cestu.
Co o tom říká výzkum
Ta rozpačitost, kterou popisuju na začátku, není moje zvláštnost. Je to obecný lidský omyl a psychologie ho změřila. Nicholas Epley a Juliana Schroederová dali cestujícím v chicagských vlacích a autobusech úkol. Dát se do řeči s neznámým člověkem vedle sebe. Další skupina měla naopak mlčet a třetí jet jako obvykle.
Ti, kdo se dali do řeči, hodnotili cestu jako výrazně příjemnější než ti, kdo mlčeli. A nebyli přitom o nic míň produktivní. Zajímavější je druhá část. Jiná skupina lidí měla předem odhadnout, jak to dopadne. Předpovídali přesný opak. Čekali, že sedět mlčky bude lepší.
Proč? Protože podceňujeme zájem těch druhých. Myslíme si, že o nás nikdo nestojí, tak neoslovíme, a tím se nikdy nedozvíme, že to není pravda (Epley & Schroeder, 2014, Journal of Experimental Psychology: General).
V pozdější replikaci pro BBC lidé odhadovali, že s nimi bude ochotno mluvit asi čtyřicet procent oslovených. Ve skutečnosti to byl každý.
A právě tohle mi na pozdravení pokoje přijde geniální. Nikdo se nemusí rozhodovat, jestli osloví. Ten moment je součástí obřadu a nastane sám. Liturgie za lidi vyřešila tu nejtěžší část, tedy překonat vlastní rozpaky.
Pozdravení pokoje
Všichni jsme na tom stejně. Každý z nás má rodiče, skrze které přišel na svět. Každý z nás má tělo, které jednou zestárne. Na každého působí stejná gravitace. A všichni jednou zemřeme a necháme tu všechno za sebou.
A do toho všeho nám často uniká smysl. Nevíme, jak se to stalo, že se hmota složila do těla, které teď obývám. Co jsou myšlenky? Co bude pak? Když jdu do hloubky, zjišťuju, že skoro nic nevím. V něco věřím, ale nevím.
A pak stojím v tom kostele a vidím, že všichni kolem jsou vrženi do stejné hry. Někdo je na začátku cesty, někdo uprostřed, někdo se blíží ke konci. A v tomhle všem si na chvilku podáme ruce. Dotkneme se. Je to fyzické. Není to jen gesto, je to ukotvení. Podání ruky vyplavuje oxytocin, zklidňuje nás. Možná v sobě máte hlubší otázku ohledně tématu víry, o tom si můžete přečíst samostatný článek.
Pokoj tobě
To není jen pozdrav. Je to přání síly na tu nejistou cestu. Je to vzkaz: „Vidím tě. Jsem tu s tebou. Nejsi v tom sám.“ Pokoj je stav našeho bytí – odraz moudrosti, zkušenosti, odevzdání se. Je to obtížně dosažitelný stav, zvlášť ve světě, kterému je přirozený konflikt (ten vnější i ten náš vnitřní).
Takže dneska bych i já rád popřál vám, v tenhle moment, kdy čtete tyto řádky, ať se ve vás děje cokoliv: Pokoj tobě.
Jak se cítíte, když přemýšlíte o slově "pokoj"?
Potřebovali byste si udělat audit v životě? Chcete prozkoumat svá aktuální témata v bezpečném prostředí? Terapeutické putování je jeden den chůze. Beze spěchu, bez hodnocení, jen vy a já.
Nejčastější otázky (FAQ)
Co se říká při pozdravení pokoje?
Nejčastěji „Pokoj tobě" nebo „Pokoj vám", druhý odpoví stejně nebo „I tobě". Kněz to uvozuje výzvou, aby se přítomní pozdravili pozdravením pokoje.
Kdy je pozdravení pokoje ve mši?
Po modlitbě Otčenáš a před přijímáním. Je to moment určený ke smíření s druhými, než člověk přistoupí k oltáři.
Musím při pozdravení pokoje podat ruku?
Nemusíte. Stačí úklona hlavou nebo úsměv. V mnoha farnostech se od podávání rukou během covidové epidemie ustoupilo a někde to tak zůstalo.
Odkud pozdravení pokoje pochází?
Z hebrejského pozdravu šalom, který neznamená jen mír, ale celistvost a úplnost. V rané církvi mělo podobu svatého polibku, dnešní podobu určily liturgické předpisy z roku 1969, které nechaly formu na zvyklostech jednotlivých zemí.
Co znamená slovo šalom?
Mír, harmonie, celistvost, úplnost a bezpečí zároveň. Vychází ze stejného semitského kořene jako arabské salám, takže hebrejské šalom a arabské salám alajkum znamenají v jádru totéž.
Můžu se zúčastnit, když nejsem věřící?
Ano. Je to gesto přání pokoje druhému člověku, ne vyznání víry.
Pozvánka na Terapeutické putování 🌿
Zvu vás do bezpečného prostředí, kde můžete odložit masku a podívat se do sebe. Společné jednodenní Terapeutické putování vytváří nehodnotící prostředí pro témata, která jsou pro vás právě teď důležitá.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do podobných témat v audio podobě na Spotify.
Přečtěte si Karlaze: Tři knižní průvodci, kteří přinášejí nadčasovou moudrost původních filosofických a duchovních textů.
Kompletní průvodce smyslem života: Hlavní rozcestník pro desítky životních témat, která dohromady tvoří mapu k sobě samému.
PhDr. Tomáš Gavlas
Jsem průvodce, terapeut ve výcviku a autor knih Karlaz. Zajímá mě lidská duše a její cesta k naplněnému životu. Terapeuticky doprovázím druhé na jejich osobních cestách. Další inspiraci a rozhovory sdílím ve svém podcastu. Více o mně najdete na stránce Těší mě.
Komentáře