Proč hrajeme psychologické hry? Odhalte manipulaci a najděte cestu k sobě

Tomáš Gavlas
10. 10.
Minut čtení: 6

Aktualizováno: 11. 10.

Proč lidé hrají psychologické hry a jak z nich najít cestu ven?Chtěl bych vás upozornit, že někteří lidé okolo vás – a možná i vy sami – hrají různé psychologické hry. Podívejte se pozorně a uvidíte, že herní pole je všude kolem nás. Neustále se účastníme skrytých partií ve vztazích, v práci i sami se sebou. Možná to zní až paranoidně, ale pojďme se na tuto dynamiku podívat blíž. Často totiž právě tyto nevědomé hry stojí za našimi konflikty, pocity frustrace a nepochopení.

V tomto článku, a navazující epizodě mého podcastu, se vydáme na průzkum několika herních domén. Začneme hrami, které definují naše partnerské vztahy, a dotkneme se i extrémního pojmu „šílenství ve dvou“. Poté se přesuneme do pracovního a duchovního prostředí. Nejdůležitější částí naší cesty však bude objevení způsobu, jak z těchto destruktivních her vystoupit a vědomě si začít vybírat takové, kde na konci vyhrávají všichni.

tomáš gavlas před jurtou — Před jurtou, 2025

Hřiště č. 1: Psychologické Hry ve Vztazích – Od Nevinného Flirtu po Toxickou Manipulaci

Ve vztazích spolu hrajeme neustále, velké i malé hry. Vztah je vlastně rozehraná partie. Moje babička říkávala, že na ping-pong musejí být dva: jeden nahraje, druhý odpálí. Mezi nahrávkou a odpalem je chvíle ticha a napětí. Ping... pong.

Pokud jeden hráč přestane odpalovat a ten druhý do něj pořád pálí míčky, hra není zábavná. Naopak, je to utrpení. Hra musí být vyrovnaná, musí tam být rovnováha a musí bavit oba. A hlavně musí mít pravidla, která oba respektují. Třeba to, že se soupeř nemlátí pálkou do hlavy.

Transakční Analýza v Praxi: Klasické Vztahové Hry

Ačkoliv je kniha psychologa Erica Berneho Jak si lidé hrají z roku 1970 možná v něčem zastaralá, koncept transakční analýzy, který zpopularizoval, dodnes skvěle vystihuje, co se mezi námi děje. Berne definuje hru jako sérii transakcí se skrytým motivem, která směřuje k předvídatelnému výsledku či „výplatě“.

Začíná to už na prvním rande: žena krásně nalíčená, muž pokládá na stůl klíčky od BMW. Jsme zčásti stále zvířátka, ukazujeme barevné peří a tančíme rituální tance. Hrajeme hru na dokonalý zájem a milou tvář, přitom nenápadně skrýváme své skutečné já, aby se druhý nelekl. Ale odhalení přijde. Vždycky.

Pak nastupují rafinovanější psychologické hry, kterými se snažíme dosáhnout svého:

„Kdybys mě miloval, tak…“: Klasická forma emočního nátlaku, kde je splnění požadavku prezentováno jako jediný možný důkaz lásky.
„Hádej, co mi je“: Hra, ve které jeden z partnerů zjevně trpí, ale na přímou otázku odpovídá „NIC“. Tím zve druhého do role detektiva, který má pátrat po skutečné příčině, což iniciátorovi přináší pozornost a pocit důležitosti.
„Já dělám všechno!“: Jeden ve vztahu přebírá veškerou zodpovědnost, plánuje a zařizuje, zatímco druhý se pasivně veze. Aktivní hráč pak začne hrát hru na mučedníka, což druhého ještě více frustruje a utvrzuje ho v pasivitě.
„Kdo dal víc“: Nekonečná hra o to, kdo do vztahu více investuje a komu je tedy ten druhý více dlužen. „Já platil dovolenou.“ – „Ale já zařizovala celý byt.“ Tato hra nikdy nemá vítěze, pouze prohlubuje pocit křivdy.

Podobné hry hrají i děti s rodiči (o sladkosti a mobily) a rodiče s dětmi. Třeba moje oblíbená hra „Dělám to pro tvoje dobro“, když své dvouleté dceři čistím zuby. Nebo hra „Já jsem ti to říkal“, když syn ztratí novou hračku, kterou si i přes mé varování vzal ven.

Poslechněte si Karlazovu promluvu o tom, jak se neztratit ve vztazích.

Jak poznat manipulaci ve vztahu? Varovné signály

Některé hry překračují hranici nevinného popichování a stávají se nástrojem manipulace. Pokud ve svém vztahu pozorujete následující znaky, je čas zpozornět:

Rozpor mezi slovy a činy: Partner říká, že vás miluje a podporuje, ale jeho činy tomu neodpovídají.
Svalování viny na vás: Manipulátor nikdy nepřebírá zodpovědnost. Za jeho chování můžete vy, okolnosti, jeho dětství – kdokoli, jen ne on sám.
Zneužívání vašich slabin: Vše, co o sobě v důvěře sdělíte (strachy, nejistoty, minulá traumata), je později použito proti vám.
Postupná izolace: Manipulátor kritizuje vaše přátele a rodinu, snaží se vás přesvědčit, že vám škodí, a postupně vás od nich odřízne, abyste byli závislí pouze na něm.
Zpochybňování vašich pocitů (Gaslighting): Když vyjádříte smutek nebo nespokojenost, je vám řečeno, že „přeháníte“, „jste přecitlivělí“ nebo si „všechno moc berete“. Postupně začnete pochybovat o vlastním úsudku.

Folie à deux: Když se hra změní ve společné šílenství

Co se ale stane, když se taková vztahová hra dovede do extrému? Existuje psychiatrický syndrom folie à deux (vyslovuje se „foli a dö“), který znamená „šílenství ve dvou“. Jde o stav, kdy se blud (klamné a nevyvratitelné přesvědčení) přenese z jedné dominantní osoby na druhou, submisivnější osobu v blízkém vztahu. V menší míře se toto přenášení pokřivené reality může dít i v běžných vztazích. Buďte obezřetní, protože cílem některých her může být vtáhnout vás do cizích, někdy i bláznivých světů.

Hřiště č. 2 a 3: Hry v Práci, Marketingu a Duchovním Světě

Z tohoto ryze osobního hřiště se přesuňme do toho veřejného. I naše pracoviště je totiž plné skrytých her a strategií.

„Jsme jedna rodina“: Hry v korporátním prostředí

Firmy lákají zaměstnance na hru „jsme jedna velká rodina“ – slibují přátelskou kulturu, pivo a psa v kanceláři. Když ale dojdou peníze, rodina nerodina, dostanete výpověď. A marketing, ve kterém se pohybuji patnáct let? To je jedna velká herna. Hrají se hry, abyste nakoupili, zaregistrovali se, stáhli si aplikaci, abyste něco neprošvihli (FOMO). Dnes je velmi oblíbená hra na „autenticitu“, kdy influencer sdílí svůj „skutečný“ život, ale ve skutečnosti jde jen o pečlivě stylizovaný obraz toho, jak má autenticita vypadat.

Hra na „dokonalou autenticitu“ a duchovní účetnictví

I já s vámi hraji nějakou hru. Mám knihy, poutě a podcast. Sdílím je se záměrem, abyste si je poslechli, přečetli a třeba se se mnou vydali do lesa. Dělám to hlavně pro sebe, protože mi to dává smysl, ale potřebuji vás – posluchače, čtenáře a klienty – aby ten smysl byl úplný.

Posuňme se i k duchovnímu světu. I ten je do jisté míry hrou. Vezměme si duchovní cvičení Ignáce z Loyoly, kdy si člověk představuje odpornost svých hříchů. Hraje hru na „ubohého hříšníka“ s příslibem spásy. Nebo hra na „duchovní účetnictví“: pokud udělám A, B a C (rituály, půsty, zpovědi), dostanu se do nebe. Někdy se ale v zápalu pro pravidla zapomíná na vnitřní proměnu. Neříkám, že tyto hry nejsou skutečné a silné. Říkám, že to jsou hry se specifickými pravidly a cíli.

Jak Vystoupit z Destruktivních Her? Cesta k Autenticitě a Sebepoznání

Proč vlastně všechny ty hry hrajeme? Často jsou projevem naší potřeby kontroly, strachu ze zranitelnosti, touhy po uznání nebo jen naučených vzorců z dětství. Hrajeme je sami se sebou i s druhými. Cílem však není přestat hrát – to je možná nemožné.

Cílem je uvědomit si, jaké hry hrajeme, a začít si vědomě vybírat.

Protikladem nevědomého hraní her je autenticita – schopnost jednat v souladu se svými skutečnými hodnotami a pocity. Klíčem k ní je sebepoznání, tedy hluboké porozumění tomu, kdo jsme, co nás motivuje a co nám škodí. Tato cesta však často vyžaduje vystoupení z našeho běžného prostředí, které naše herní vzorce udržuje a posiluje.

Terapie Chůzí: Proč pohyb a příroda léčí duši

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak prolomit staré vzorce, je doslova se vydat na cestu. Terapie chůzí a pobyt v přírodě jsou prastaré techniky, které integrují tělo a mysl. Jakmile se dáme do pohybu, děje se něco pozoruhodného: „Fyzický pohyb uvolňuje svalové napětí a postupně se tak uvolňují mentální a duševní procesy“. V tichu krajiny, daleko od každodenních rolí a masek, se přirozeně dostáváme blíže k sobě samým.

Tato myšlenka je základem poutě – cesty, která má hlubší smysl než jen dosažení cíle. Je to vědomý akt, při kterém se otevíráme transformaci. Právě proto je doprovázená pouť tak silným nástrojem na cestě k sebepoznání.

Hry, Které Stojí za to Hrát: Vítězství pro Všechny

Po vší té paranoii se může zdát, že všechny hry jsou špatné. Naštěstí existuje i úplně jiný typ her – hry s nenulovým součtem, kde mohou vyhrát všichni. Nejsou to ani tak hry, jako spíše vědomé akty autenticity a propojení.

Hra na odpuštění: Já jsem spoután záští (prohrávám) a ty jsi spoután vinou (prohráváš). Když ti odpustím, já se osvobozuji od negativních emocí (vyhrávám) a ty dostáváš šanci na nový začátek (vyhráváš).
Hra na pomoc v nouzi: Když ti pomohu, nevzniká mi ztráta. Naopak, získávám pocit smyslu a propojení (vyhrávám). Ty zároveň získáváš pomoc, kterou potřebuješ (vyhráváš).

Závěr: Jakou hru si pro dnešek zvolíte Vy?

Cílem není přestat hrát hry. Cílem je uvědomit si, jaké hry hrajeme. Odmítnout hrát ty destruktivní a vědomě si vybírat takové, které obohacují nás i lidi kolem nás. Je to cesta, nikoli cíl. A každý den máme novou příležitost se rozhodnout.

Zeptejte se sami sebe: Jakou hru si pro dnešek zvolím já?

Pokračujte na své cestě za poznáním

Pokud ve vás tento článek rezonoval a cítíte, že je čas prozkoumat své vlastní vzorce hlouběji, nabízím vám několik cest, jak pokračovat.

Poslechněte si můj podcast Věnuji se zde tématům spirituality, psychologie a osobního rozvoje do větší hloubky. Je to skvělý způsob, jak se s tématem seznámit ještě blíže.
Přečtěte si mé knihy Karlaz: Pro ty, kteří hledají hlubší vhled a inspiraci, jsem napsal několik duchovních knih, které se dotýkají cesty k sobě, smyslu života a překonávání vnitřních překážek. Nabízejí praktické i filozofické pohledy na témata, o kterých zde píšu.
Vydejte se se mnou na pouť Pro ty, kteří jsou připraveni udělat skutečný krok ke změně, nabízím doprovázené poutě. Je to jedinečná příležitost vystoupit z každodenních her a v tichu přírody, s podporou průvodce, najít své skutečné já. Není to jen procházka, může to být transformační cesta k vaší vlastní autenticitě.