top of page

Jak pracovat s emocemi ? (#19)

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 2 dny
  • Minut čtení: 4
tomáš gavlas poutník
Lesní stezka Labské pískovce (CZ/DE), 2023

Podle čeho se v životě rozhodujete? Patříte do tábora racionality, kde má každé pro a proti své číslo v tabulce? Nebo jste v táboře intuice, kde se řídíte výhradně svými pocity a „hlasem srdce“? Většina z nás se celý život pohybuje někde mezi těmito dvěma póly a řeší zásadní otázku: kdy věřit rozumu a kdy pocitům?


Poutník Karlaz nás učí, že tento boj je falešný. Nejde o to si vybrat. Jde o to pochopit, že i ten největší racionalista se nakonec rozhoduje podle pocitu – pocitu jistoty, který mu jeho tabulka přináší. Klíčem není emoce potlačit, ale naučit se, jak pracovat s emocemi, abychom nebyli jejich otroky, ale moudrými vládci.



Poslechněte si tuto sérii jako podcast.


Mýtus čistého rozumu: Kdo řídí vaše rozhodnutí?


Karlaz vypráví o setkání s „počtářem“, univerzitním profesorem, který se chlubil svou dokonalou metodou rozhodování pomocí čísel a tabulek. Karlaz mu na to řekl:

„A co v tobě vyvolává ten tvůj propočet? Zdá se mi totiž, že více než podle toho propočtu se nakonec rozhoduješ podle pocitu jistoty, který ti přináší.“

Racionální tábor, který miluje data a logiku, má v mnohém pravdu. Pocity mohou být zavádějící, nepřesné a matoucí. Geniální psychologové jako Daniel Kahneman (v knize Myšlení rychlé a pomalé) nebo Dan Ariely (Jak drahá je intuice) ve svých experimentech jasně ukázali, jak „předvídatelně iracionální“ naše pocity jsou a jak snadno nás mohou zmást.


Intuice jako vizionář, rozum jako ředitel operací


Karlazův pohled však ukazuje, že rozum a pocity nejsou nepřátelé, ale parťáci. Každý má jinou, ale stejně důležitou roli:

  • Intuice a pocity (Vizionář): Pracují s tím, co ještě neznáme. Jsou napojené na naše nevědomí. Dávají nám první, často nejasné signály a indicie, kterým směrem do neznáma se máme vydat.

  • Rozum (Ředitel operací): Operuje s tím, co zná. Je to praktický společník, který umí číst v mapě, sbalit batoh, spočítat si kilometry a postavit přístřešek.


Intuice nám řekne, kterou horu máme zdolat. Rozum nám naplánuje, jak se na ni nejlépe dostat. Vědět, který z těchto hlasů ve vás převládá – zda jste spíše pocitoví, nebo racionální – je zásadní součástí sebepoznání (gnóthi seauton – poznej sám sebe).



Jak ovládnout své emoce? Pozorujte je


Jak tedy zajistit, aby naše rozhodnutí byla správná? Karlaz dává studentům jednoduchou, ale nesmírně obtížnou radu:

„Sleduj dobře své pocity.“ „Jak mám sledovat své pocity?“ „Sleduj přicházet strach. Sleduj přicházet hněv. Sleduj přicházet závist.“ „Co se stane, když je budu sledovat?“ „Když spatříš přicházet strach, přestaneš se bát. Když spatříš přicházet hněv, přestaneš se hněvat... Když to dokážeš, přestaneš být pocity posedlý a začneš se správně rozhodovat.“

Většina našeho utrpení nepochází z emocí samotných, ale z toho, že se jimi necháme ovládnout. Emoce – strach, hněv, závist – převezmou kormidlo našeho záměru. V afektu jsme „posedlí démonem“ a uděláme věci, kterých později litujeme.


Klíčem není emoce potlačit, ale vnímat je s odstupem. Pozorovat je. Když emoci jen sledujete, jak přichází, vytváříte mezi ní a svým jednáním prostor. V tomto prostoru se rodí svoboda. Místo abyste byli hněvem, pozorujete, že cítíte hněv. To je obrovský rozdíl. Je to dovednost, kterou mistři jako Ignác z Loyoly trénovali k dokonalosti – schopnost přijmout i tu nejhorší zprávu, na pár minut se ztišit a nenechat se emocí strhnout.


Jak pracovat s emocemi? (Příběh z trampolíny)


Je to těžké. Sám jsem o emocích přemýšlel zrovna včera na trampolíně se svým malým synem. Čekali jsme, až dva starší kluci doskáčou. Když odešli hrát tenis, šli jsme na řadu my. Po půl hodině přišla sousedka a s jízlivým podtónem prohodila: „To si kluci moc nezaskákali, co?“ Ačkoliv jsem jí klidně vysvětlil, že jsme nikoho nevyhnali, odešla s poznámkou: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“


A pak jsem to cítil. Výčitky. Pocit křivdy. Zlost na nespravedlivé souzení. Hodinu jsem s těmi pocity skákal a nemohl se jich zbavit, i když rozum věděl, že jde o naprostou banalitu. Takže ano, vím, jak je těžké být jen pozorovatelem a nenechat se strhnout.


Lesní stezka Labské pískovce
Lesní stezka Labské pískovce (CZ/DE), 2023

Nechte emoce zemřít, zanecháte tam i svou lidskost


Počtář se Karlaze zeptal: „A nedá se pocitů nějak zbavit?“ Karlazova odpověď je varováním pro všechny, kdo by chtěli dosáhnout chladné, robotické racionality:

„Mohl bys odejít do pouště, kde by se neměly o co zachytávat. Postupně by vyhasly jako oheň, do kterého nikdo nepřikládá dřevo. Já ale vím, že ten, kdo v poušti nechá zemřít všechny své emoce, tam s nimi zanechá i svou lidskost.“

Emoce nejsou nepřítel. Jsou součástí toho, kým jsme. Cílem není je zabít, ale porozumět jim. A to nás přivádí k velkému řetězci příčin a následků, který učil Buddha:


„Pozorujte své pocity, protože ty jsou odrazem myšlenek. Pozorujte své myšlenky, protože ty se promění v činy. Pozorujte své činy, protože ty se stanou zvyky. Pozorujte své zvyky, protože ty určí cestu, kterou se vydáte. A kam vás dovede ta cesta, tam skončí i vaše duše.“


Všechno to začíná u pocitů – u naší základní snahy vyhýbat se bolesti a dosahovat příjemných pocitů (dopaminu, serotoninu). To je náš operační mód. A jediný způsob, jak ho řídit, je naučit se ho vědomě pozorovat.



Pokračujte na své cestě


Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:



tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page