top of page

Jak překonat strach a přijmout bolest? (#21)

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 2 dny
  • Minut čtení: 4
tomáš gavlas poutník
Putování na Hochtor (Austria), 2025

Dnes se dotkneme dvou sourozenců, kteří doprovázejí každou smysluplnou životní pouť: bolesti a strachu. Karlaz říká Eliášovi, že cesta, která vede k naplnění životního poslání – ona „cesta hrdiny“ – není lehká. Nevyhýbá se utrpení oklikou, ale vede přímo jeho středem. Je to ona „úzká cesta“, o které mluví Ježíš, ta, kterou málokdo nalézá, na rozdíl od „široké cesty do záhuby“.


Kdo se na tuto úzkou cestu vydá, musí být připraven, že bude ozkoušen. A prvními zkouškami jsou právě bolest a strach.



Poslechněte si tuto sérii jako podcast.




Část I: Sestra Bolest (Lekce z pouti do Assisi)


Na mé vlastní pouti Camino Assisi do města svatého Františka jsem zažil lekci, která formovala celou tuto kapitolu. Vydal jsem se na cestu s nedoléčeným zraněním kolene z běhání. První den, asi po sedmi kilometrech, se bolest vrátila s takovou silou, že se mi chtělo zvracet. Byla to ta intenzivní, vše pohlcující bolest, která vám křiví tvář a nedovolí myslet na nic jiného.


Byl jsem tou bolestí naprosto ovládnut. Všechny mé myšlenky stahovala k sobě. Nebyl jsem Tomáš, byl jsem chodící bolest, která si jen občas matně uvědomila, že se má napít. A celou tu dobu jsem se jí zoufale chtěl zbavit.


Třetí den, při stoupání do nekonečného kopce v lesích provincie Arezzo, propocený a funící, jsem v bahně uklouzl a sesunul se k zemi. A tam jsem začal řvát. Křičel jsem na les, jak mě to bolí, a nadával té bolesti, ať jde do pryč.


Když mi došla síla, nastalo ticho. A ten obrovský, posvátný les mlčel se mnou. Stromy stály, mravenci nosili jehličí. Všude kolem mě fungoval vesmír s dokonalou lehkostí a já nebyl schopen překousnout ani bolest v koleni.


A v té prázdnotě jsem pochopil. Bolest – fyzická i psychická – je základním projevem života. Nedá se jí vyhnout. Je to prostředek učení. A naše vrozená averze a snaha se jí zbavit je marná. Čím víc proti ní bojujeme, tím víc ji posilujeme.

Nevím jak, ale vyčerpáním jsem tu bolest tehdy přijal. Rezignoval jsem na boj s ní. A v tu chvíli, kdy jsem ji přestal odmítat, jsem jí přestal být.


Stala se jen součástí mé cesty, ne cestou samotnou.


Tomuto prožitku jsem se znovu přiblížil v meditaci v Barmě. Někdy je jediná cesta skrze ni, nebojovat, ale přijmout ji. Uvidět ji takovou, jaká je – jako součást života, která má svůj účel. Svatý František z Assisi tomu rozuměl. Bolesti říkal „sestra bolest“ a vítal ji jako boží požehnání. Když oslepl a lékaři mu měli vypálit oční důlky rozžhaveným železem, vítal „bratra oheň“ a „sestru bolest“, aby mu ukázali svou sílu.



Část II: Duch Strachu (Vězení z iluzorního bezpečí)


Druhou zkouškou na cestě je strach. Karlaz říká:

„Jen mě trápí vidět, že až příliš mladých lidí ztratí více času obavami, než skutečným putováním. (...) Obávají se, že přijdou o zdraví, práci, peníze a majetek. Bojí se žít a bojí se umírat. Před vším tím strachem se raději stahují za hradby postavené z přeludu bezpečí. Život v jejich stínu se ale stává fádním a ztrácí svou hodnotu.“

Strach nás nutí volit jistotu před růstem. A často je to právě očekávání strachu, které je horší než samotná událost – ať už je to zkouška ve škole, návštěva zubaře, nebo odchod ze staré práce do neznáma. Trávíme život budováním hradeb, abychom si vytvořili iluzi bezpečí.


Kdo nic neriskuje, nic neobjeví


Tento život v bezpečí má svou cenu. Karlaz varuje: „Pokud přijmeš, že život je nekonečně cenný, uděláš tolik opatření, že žít ho zůstane už jen naprosto bezcenné.“


Neúspěšná cesta hrdiny není jen ta, která špatně dopadne – jako v příběhu Oidipa, který se v nevědomosti vrátil k matce. Neúspěšná cesta je i ta, na kterou se hrdina ze strachu vůbec nevydá. Zůstane v bezpečí domova a nikdy neopustí svou komfortní zónu.


Ale hrdina – ať už je to Ježíš, Buddha nebo Frodo – se musí konfrontovat s chaosem neznámého světa, aby se mohl proměnit. Hrdinkou je i matka samoživitelka, která vstává ve čtyři ráno, aby se postarala o rodinu, překonala své závislosti a nerezignovala na svůj život.


Každá tato cesta vyžaduje střet se strachem.


hochtor enstaller alpen
Výhled z vrcholu Hochtor (Austria), 2025

Staňte se bojovníkem: Jak překonat strach


Strach má mnoho podob. Karlaz popisuje jeho dvě hlavní taktiky:


  1. Strach jako „dobrý přítel“: Přichází v podobě rozumných argumentů. „Venku je nebezpečí. Zůstaň tady v jistotě chleba a zábavy. Vrať se domů, do bezpečí.“

  2. Strach jako „démon“: Když vidí vaše odhodlání, změní taktiku a začne křičet: „Ty červe! Kdo jsi, abys to dokázal? Zničí tě to!“ Vyvolává hrůzu a paniku.


Karlazova rada je v obou případech stejná: postavte se mu čelem.

„Nebudu tě poslouchat, protože vím, že k nejkrásnějším věcem světa je prvním krokem odvaha. (...) Další krok, který se chystám udělat, předvídat můžeš... ale cíl, ke kterému směřuji, je ti skryt v mlze. Teď mi uhni z cesty!”

Jak překonat strach? Goethe řekl, že prvním krokem ke všemu velkému je odvaha. A odvaha není absence strachu. Odvaha je schopnost cítit strach, přijmout ho, a přesto udělat další krok. Je to ochota konfrontovat se s „bratrem strachem“ a „sestrou bolestí“ znovu a znovu, protože víme, že právě tudy vede naše cesta.


Pokračujte na své cestě


Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:



tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page