top of page

Jak ovládat myšlenky ? (#20)

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 2 dny
  • Minut čtení: 5
tomáš gavlas poutník
Pico do Arieiro na Pico Ruivo (Madeira), 2024

Jsme tím, co si myslíme? Je naše mysl naším pánem, nebo sluhou? A pokud nejsme svými myšlenkami, kde se v nás tedy berou? V dnešním zamyšlení, inspirovaném dvacátou kapitolou knihy Karlaz, se vydáme do tichých lesů kamaldulského kláštera, abychom prozkoumali samotnou podstatu našich myšlenek a objevili, jak ovládat myšlenky, které se snaží ovládat nás.


Tato kapitola navazuje na předchozí témata o pocitech a probuzení. Ponořuje se do jádra naší mysli – do místa, kde se rodí náš vnitřní svět.



Poslechněte si tuto sérii jako podcast.


Kdo je ten, kdo myslí?


V příběhu se mladý mnich ptá starého mistra Romualda: „Co jsou to myšlenky?“ Romuald mu odpoví: „Jsou semínky, která se zachytila ve tvé mysli.“ Mnich namítá, že mu Karlaz říkal, že on není svými myšlenkami. Mistr jeho pochybnost potvrdí jednoduchým testem:

„Když ti řeknu, ať nemyslíš, dokážeš to?” „Nedokážu.” „A když ti řeknu, ať předpovíš, jaká myšlenka k tobě přijde jako další? Dokážeš to?” „Ani to nedokážu.” „Pak přece nejsi svými myšlenkami.”

Tento jednoduchý dialog odhaluje hlubokou pravdu. Nejsme aktivními tvůrci svých myšlenek. Nemůžeme je zastavit ani předpovědět. Jsme spíše půdou, do které vítr zanáší semena. Myšlenky se nám prostě dějí. A jak neurověda potvrzuje, denně jich máme desítky tisíc, přičemž většina z nich je repetitivních a negativních.


Plevelné myšlenky vs. vzácná šalvěj


Romuald pokračuje v metafoře semen. Většina myšlenek je jako plevel – semena, která vítr roznáší všude. Jsou nenáročná a uchytí se v každé mysli.

„Ty nenáročné se uchytí i podél cest, na loukách a zahradách. I tvá mysl je takovými prorostlá.“

Nadávání na politiky, strach z nemocí, stěžování si na partnera – to nejsou vzácné, originální myšlenky. Jsou to mentální „viry“ či „ideaviry“, které chytáme z okolí, z médií a sociálních sítí. Jsou snadné, nic nestojí a často je omylem považujeme za své vlastní. Naše myšlenky často nejsou unikátní, ale spíše odrazem kolektivního proudu, kterému Carl Jung říkal kolektivní nevědomí. Jak poukazuje Matt Ridley, i žárovka byla vymyšlena v jednu chvíli sedmi různými lidmi – myšlenka byla „ve vzduchu“.


Pak jsou tu ale myšlenky vzácné. Ty Romuald přirovnává k „purpurové šalvěji, která roste jen na náhorních planinách“.

„Cesta k ní je náročná a nebezpečná, a proto zůstává mnohým skryta. Je klenotem, který jen výjimečně objeví odvážní proroci. Ti ji potom snášejí z hor...“

Tyto hluboké myšlenky – myšlenky, které přinesl Buddha ze své asketické pouti nebo Ježíš ze 40 dní na poušti – se rodí v tichu, v samotě, v askezi, na cestě. Jsou to myšlenky, které se blíží Pravdě s velkým P. Problém je, že když je přineseme do „nížin“ našeho uspěchaného života, těžko zakořeňují v mysli zarostlé plevelem.

Máme na víc než jen pěstovat mentální plevel. Máme potenciál kultivovat v sobě vzácné myšlenky: tázání se po smyslu, snahu o ctnost, přijetí odpovědnosti, odpuštění.



Jak ovládat myšlenky? Staňte se pánem ve svém domě


Jak tedy plevel rozeznat? „Jak se zkoumají myšlenky?“ ptá se mnich.

„Stejně jako kameník drtí velké kameny na štěrk, tak ty rozbíjej své myšlenky a pozoruj, jestli v nich nenajdeš nějaké zlo.“ „Ale čím se drtí myšlenky?” „Tvou pozorností, bratře.“

Romuald radí používat pozornost k sebedotazování: „Čí hlas mi to našeptává? Není to pýcha? Nebo strach? Nebo lenost?“ Dobré myšlenky přinášejí klid a odvahu, ty špatné často strach, úzkost a naléhavost. Ignác z Loyoly by to nazval „rozlišováním duchů“.


Když přestaneme svou mysl hlídat, stane se z ní nehlídaný statek. Romuald varuje, že do takového statku přijdou „pobudové“ – neuspořádané, parazitické myšlenky.

„Tvářili by se jako přátelé, ale ve skutečnosti by byli parazity... Lidé, kteří nehlídají bránu své mysli, často přijmou myšlenky, které se na první pohled zdají dobré, ale ve skutečnosti v sobě ukrývají zlo. Brzy začnou v člověku probouzet úzkosti a obavy, kterými ho ovládnou jako malého oslíka.“

Ve chvíli, kdy se nedokážeme zbavit nadvlády svých myšlenek, stali jsme se sluhy ve vlastním domě. „Zlatý poklad si lidé vzít nenechají, ale mysl odevzdávají téměř bez boje,“ říká Romuald. „Není ale právě ona vzácnější než všechno zlato světa?”


Pico do Arieiro na Pico Ruivo (Madeira)
Pico do Arieiro na Pico Ruivo (Madeira), 2024

Ideál práce s myslí: Ježíš, Buddha a Ignác


Jak tedy s těmito „pobudy“ naložit? Ne s nimi diskutovat. Ne je žádat, aby odešli. Romualdova rada je drsná: „Vezme do rukou sukovici a půjde si vzít dům, který mu patří, nazpátek.“

Tento princip vidíme u velkých mistrů:


  • Ježíš v poušti čelí Ďáblovi. Ďábel pokouší, slibuje a naléhá („Jsi-li syn Boží, řekni tomuto kameni...“). Ježíš mu neodporuje vlastní silou, ale klidem a odkazem na vyšší princip („Je psáno...“). Nenechá se vtáhnout do hry.

  • Buddha čelí démonu Márovi, pokušiteli smyslů, který mu předhazuje vize bohatství, moci a krásných žen. Buddha je pouze pozoruje, nenechá se jimi svést a ony se rozplynou.


Mistr Romuald popisuje svou vlastní praxi stejným způsobem:

„Vím, že myšlenky, které ke mně přicházejí, nejsou skutečností. Nemám velká očekávání od přepjatých příběhů, které jsou schopny vystavět... Chvíli ty obrazy sleduji, jako by byly skutečností, ale nakonec se usměji, protože pochopím, že jsou jen myšlenkami. Nahodile se objevují, a pokud jim nedám příležitost, aby se o mě zachytily, brzy zmizí v prázdnotě.“

Toto je konečný cíl: pochopit, že myšlenky nejsou realita. Jsou to jen mentální události, jako bubliny u vaší hlavy. My jsme ten, kdo se rozhoduje, které z nich přijme a které nechá odplynout. Ať se vám daří ty správné přijímat a ty špatné odmítat.


Pokračujte na své cestě


Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:


  • Kompletní průvodce smyslem života: Rozcestník pro desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumejte je zdarma a najděte nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.



tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page