top of page

Jak budovat zdravé vztahy? (#15)

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 2 dny
  • Minut čtení: 7
tomáš gavlas poutník
Podzimní brodění s Izim (Šumava), 2024

Vztahy. Jsou naším největším zdrojem radosti, podpory, ale i bolesti a zmatku. Toužíme po spojení, lásce a porozumění, ale často se v nich ztrácíme. Jak tedy budovat zdravé vztahy – takové, které nás vyživují, podporují na naší cestě a pomáhají nám růst, aniž bychom v nich ztratili sami sebe?


Poutník Karlaz nám nabízí hlubokou moudrost. Nejde mu jen o romantickou lásku nebo povrchní přátelství. Učí nás o vztazích jako o spojenectví na životní pouti. V tomto obsáhlém zamyšlení, které spojuje dvě původní kapitoly, prozkoumáme jeho klíčové principy pro navigaci ve složitém světě mezilidských vztahů – od rodiny přes přátele až po partnerství a rodičovství.



Poslechněte si tuto sérii jako podcast.




Rodiče: První spojenci a nesplatitelný dar


Naše první a nejformativnější vztahy jsou ty s rodiči. Nevybíráme si je, ani oni si nevybírají nás. Je to jakási „vesmírná loterie“. Přesto jsou našimi prvními spojenci.

„Stejně jako jste si vy nemohli zvolit, v jakém domě se narodíte, nevybírali si ani vaši rodiče, kdo se narodí v tom jejich. Přesto vás přijali... Dlouhá léta nad vámi drželi ochrannou ruku a trpělivě čekali, než budete dost silní, abyste se sami vydali do světa.“

Karlaz připomíná nesplatitelný závazek, který k rodičům máme – především k matce, která často obětuje kus sebe sama pro novou generaci. Tento dluh plně vyrovnáváme až péčí o vlastní děti. Buddha dokonce analyzoval mateřskou lásku na deset druhů laskavosti (péče v lůně, utrpení při porodu, zapomenutí bolesti, dávání toho nejlepšího dítěti, ležení ve vlhku, kojení, omývání nečistot, starost o vzdálené dítě, hluboká oddanost, nekonečný soucit) a viděl v ní ideální předobraz lásky, kterou bychom měli cítit ke všem bytostem.


Jak se k rodičům chovat? Karlaz radí:

  • Mějte je v úctě: I když s nimi nesouhlasíte nebo vám v mládí ublížili. Je to úcta za dar života a za snahu (i nedokonalou) vás vychovat. Uvědomte si, že jsou to také jen lidé plní chyb.

  • Snažte se je vést k moudrosti: V dospělosti jim můžete oplácet péči tím, že je budete inspirovat k dobrým rozhodnutím, aby si sami neubližovali. (Buddha toto považoval za nejvyšší formu splacení dluhu rodičům – dovést je k osvícení, i když je to nejtěžší úkol).

  • Neodcházejte bez slova: Informujte je o svých cestách a záměrech.

  • Odpusťte jim: „Pokud to dokáže, tak ať jim odpustí.“ Jak jsme probírali minule, odpuštění osvobozuje především nás.


Za hranice krve: Kdo je váš skutečný bratr a spojenec?


Karlaz rozšiřuje koncept spojenectví za hranice rodiny. Učí, že naše blízké neurčuje jen pokrevnost, ale „síla našeho srdce“. Vyzývá nás, abychom překonali přirozenou nedůvěru k „cizím“ – lidem jiné barvy pleti, jazyka, náboženství.

„Uvidíš, že i v té nejvzdálenější zemi potkáš spíše než nepřátele jen samé sobě podobné. Možná budou mluvit neznámou řečí nebo budou jinak oblečeni, ale uvnitř budou mít stejného ducha jako ty.“

Všichni sdílíme stejné základní lidské zkušenosti: strach, touhu po lásce, vědomí konečnosti, boj se slabostmi. Evoluční biologie dokonce ukazuje, že všichni pocházíme z jednoho společného předka (LUCA – Last Universal Common Ancestor). Jsme doslova jedna rodina. Příběh o Adamovi a Evě nese stejné poselství – jsme všichni „z jednoho vrhu“, se stejnými radostmi i slabostmi (vzpomeňme na Noeho, který se po potopě opil). Jsme spojeni v hierarchii, která směřuje k původní Jednotě.


Proto Ježíš posunul koncept „bližního“ na radikální úroveň, když řekl: „Milujte své nepřátele.“ Právě proto, že je to těžké, je to cesta k růstu. Jeho dvě nejdůležitější přikázání – miluj Boha (to Jediné, co stojí na vrcholu hierarchie a přesahuje nás) a miluj bližního jako sebe sama – jsou výzvou k překonání našeho malého já a k přijetí univerzálního spojení.


Jak si vybrat dobré přátele a partnery? „Poznáte je po ovoci“


S kým se tedy spojit na naší cestě? Karlaz varuje před povrchností a radí dívat se za make-up:

„Pokud vás u druhého přitahuje drahé vyšívání, sladké řeči, krásné tělo nebo dnešní sláva, tak se raději rychle zastavte. Chystáte se spojit s něčím, co brzy odnese vítr. Hledejte v druhých něco, co vítr neodnese. Laskavost, upřímnost, skromnost, čistotu srdce, touhu po pravdě a zralost duše.“

Používá metaforu vinaře, který pečlivě vybírá keř do svého vinohradu. Dívá se na jeho ovoce, ochutnává ho. Stejně tak bychom měli my pozorovat „ovoce“ druhého člověka – jeho činy, charakter, to, jak se chová v dlouhodobém horizontu. Jak říká Ježíš v Matoušově evangeliu: Poznáte je po jejich ovoci. Krásný květ nezaručuje sladké plody. Vyžaduje to obezřetnost, ale i laskavou trpělivost – ovoce potřebuje čas, aby uzrálo.


Celá kapitola o vztazích, čte Lenny Trčková

Když spojenectví nefunguje: Umění změny a rozchodu


Co dělat, když zjistíme, že jsme si vybrali špatně? Karlaz radí nejprve zkusit vztah „opravit“. Ne změnit druhého, ale změnit podobu vztahu. Vyjednat nová očekávání, dát si více svobody, ujasnit si, co kdo přináší. Vztahy se neustále proměňují, stejně jako lidé v nich. „Kvůli prasklé žárovce nebudete hned vyměňovat celý dům.“


Pokud však ani to nepomůže a spojenectví nám prokazatelně škodí, je někdy moudřejší se rozejít.

„Někdy je moudřejší změnit ty, kterými se obklopujete, než se snažit změnit jejich povahu.“

I rozchod by měl být ale vědomý a ctít původní volbu. „Neházej ale druhého přes palubu... Vždyť sama jsi ho k sobě přijala. Zastavte v přístavu a srovnejte účty, ať mezi vámi nezůstane žádný dluh. Pokud toho druhý nebude schopný, tak mu ho raději odpusť. Rozlučte se a vraťte si svou volnost.“ Přijměte zodpovědnost za svou původní volbu a snažte se ukončit vztah co nejčistěji.


Síla spojení: Proč jít s druhým, když chceme dojít daleko?


Karlaz připomíná africké přísloví: „Chceš-li jít rychle, tak jdi sám, ale jestli chceš dojít daleko, tak cestuj s druhým.“ A cituje Bibli (Knihu Kazatel): „Vždyť pokud jdou dva a jeden padne, druhý ho zvedne. Když ale padne osamělý, tak kdo zvedne jeho?“


Skutečné spojenectví nám dává sílu a odolnost. Jaké spojence tedy hledat?

  • Lidi, kteří stojí pevně na vlastních nohou.

  • Lidi, kteří mají „správný pohled na svět“ (vidí věci realisticky).

  • Lidi, se kterými sdílíte základní morální a „politické“ hodnoty (ve smyslu životních postojů – konzervativní/liberální, míra rizika atd.). Jak říká Konfucius, pokud se hodnoty liší, dříve či později vznikne nesoulad.


A co když přijdou spory? „Nestůjte sami proti sobě, ale proti problémům, které vyvstanou,“ radí Karlaz. Konflikt může být příležitostí k růstu a posílení vztahu, pokud ho vedeme konstruktivně.



Co dělá skutečného přítele? Oponent, ne jen stín


Jak poznat skutečného přítele? Karlaz vypráví příběh o perském šáhovi, který svého nejlepšího přítele jmenoval vůdcem opozice. Proč? Protože věděl, že jen skutečný přítel mu bude říkat nepříjemnou pravdu a chránit ho před vlastními chybami.

„Dobrý přítel je ten, který bude správně soudit tvé šílenství. (...) Falešný přítel tě navede na cestu, které by se sám vyhnul... Pravému příteli o tvé žezlo nejde. Sám je vládcem svého království, a proto se ti bez ostychu postaví čelem.“

Pravý přítel není jen náš stín, který nám na vše kýve. Je to ten, kdo má odvahu nás konfrontovat, když se mýlíme, a podporuje naši cestu k pravdě, i když je to nepohodlné. Najít takového přítele vyžaduje čas a ochotu k hluboké upřímnosti – ochotu ukázat nejen své „prsty“ (dobré vlastnosti), ale i „prohlubně“ mezi nimi (svůj stín, své slabosti).



Tanec přitažlivosti a odstupu: Jak budovat zdravé vztahy


Karlaz odhaluje univerzální zákon, inspirovaný fyzikem Richardem Feynmanem:

„Všechny věci světa se více přitahují, když jsou od sebe daleko, a odpuzují, když se přiblíží až moc blízko. Takový je i zákon lidí.“

Zdravé vztahy potřebují svobodu. Potřebují prostor pro odloučení, aby mohla znovu vzniknout touha po blízkosti. Snaha ovládat druhého nebo si nárokovat jeho neustálou přítomnost vede jen k tomu, že se oba stanou otroky. „Svoboda ať je jílem, který drží váš dům pohromadě.“


Láska a partnerství: Za hranicí poblouznění a očekávání


Karlaz mluví o lásce jako o něčem, co přichází až po hostině – až když pomine počáteční zamilovanost a opojení. Inspiruje se Hymnem o lásce a definuje ji jako volbu a čin:

„Láska je odvaha. Láska je poznat všechny nedostatky druhého a přesto neodejít. Láska je pomáhat druhému naplnit jeho životní poslání.“

Mladému chlapci, který se ptá, jak získat ženu, radí: „Než k sobě začneš hledat ženu, nejprve najdi sám sebe.“ Muž (i žena) musí mít jasno ve své vlastní cestě, ve svém poslání, musí mít integritu (celistvost, soudržnost), aby mohl vytvořit zdravý a podporující partnerský vztah. Pokud sami žijeme v chaosu, budeme jen způsobovat bolest těm, které milujeme. Partnera pak hledejte takového, „která se nebojí tvých nejhorších démonů a je jim... připravena pohlédnout do očí a neuhnout.“ Velmi vám k tomu může pomoci dovednost naslouchat.


Karlaz se také vymezuje vůči manželství jako instituci, která má zaručit štěstí nebo „zamknout lásku na zítra“. Varuje před lehkovážnými sliby a zdůrazňuje, že největším důkazem lásky je to, jak se k sobě partneři chovají každý den.


šumava se synem
Putování s Izim (Šumava), 2024

Rodičovství jako služba, ne vlastnictví


Karlaz varuje před tím, chtít dítě jen proto, abychom po sobě něco zanechali, nebo abychom si jím kompenzovali vlastní nenaplněný život. „Viděl jsem, že největší tragédií mnoha rodin jsou promarněné životy samotných rodičů,“ říká, čerpaje z moudrosti psychologa C. G. Junga a filozofa Nietzscheho.


Děti nejsou naším majetkem. Jsou nám svěřeny do péče. Naším úkolem není naplňovat skrze ně své vlastní ambice („přihlašovat je do závodů, kterých jste se sami měli strach zúčastnit“), ale poskytnout jim bezpečí a svobodu, aby mohly najít svou vlastní cestu. „Dělejte to správně jako moudrý stát, který se snaží svým občanům zajistit co největší míru svobody.“ Jak nádherně píše Chalíl Džibrán v knize Prorok: „Vaše děti nejsou vaše děti... Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky... Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.“


Jak budovat zdravé vztahy? To je možná ta nejtěžší, ale zároveň nejvděčnější část naší životní pouti. Začíná to však vždy u nás – u odvahy poznat, přijmout a pevně zakořenit sám sebe.


Pokračujte na své cestě


Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:


tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page