top of page

Vědomá komunikace. Jak nelhat, neslibovat a nežvanit? (#12)

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 2 dny
  • Minut čtení: 4
tomáš gavlas poutník
Zimní výstup na Etnu (Sicílie), 2025

Mluvení. Děláme to každý den, často bez přemýšlení. Ale uvědomujeme si, jakou moc držíme v rukou? Starý poutník Karlaz učí, že dar řeči je jako ostrý meč, který nosíme v ústech. Můžeme jím bránit pravdu, ale můžeme jím také nevědomky zraňovat sebe i druhé.


V dnešním zamyšlení se ponoříme do umění vědomé komunikace. Prozkoumáme tři základní principy, které nám pomohou ovládnout svá slova a proměnit je z nebezpečné zbraně v nástroj pro hlubší a pravdivější život. Naučíme se, proč je klíčové nelhat, neslibovat a nežvanit.



Poslechněte si tuto sérii jako podcast.


Vědomá komunikace: Proč je třeba hlídat bránu svých rtů?


Karlaz přirovnává člověka, který nevládne svým slovům, k dítěti, jež dostalo do rukou ostrý meč. Bezmyšlenkovitě jím šermuje a zraňuje své okolí. Slova mohou zanechat jizvy, které jsou hlubší a hojí se déle než ty fyzické.

„Součástí tvé přípravy proto není jen uspořádat si věci ve světě, ale také naučit se správně mluvit. Mnozí takové umění opomíjejí, ale já ti říkám, že kdo neovládne svá slova, ten nemůže vládnout ani směru své cesty.“

Moudrost pouštních otců, jako byl svatý Antonín, nás učí, že neustálé mluvení je jako otevřené dveře od lázní – uniká jím vnitřní teplo a klid. Čím více mluvíme, tím více ze sebe vypouštíme zbytečných, lehkovážných a často i hloupých slov.



Mlčeti zlato: Moudrost ticha v hlučném světě


Proč mniši v klášterech po celém světě – od křesťanských trapistů, jako byl Thomas Merton, až po buddhistické mnichy v Barmě – praktikují mlčení? Protože v tichu získáváme kontrolu nad svými myšlenkami. Uvědomíme si, co z toho, co se nám honí hlavou, má skutečnou hodnotu a stojí za to sdílet.


Latinské přísloví říká: „Kdybys byl mlčel, zůstal bys filozofem.“ Ticho nám dává prostor naslouchat nejen sobě, ale i druhým. Učí nás trpělivosti a porozumění. Místo abychom na druhé útočili, snažíme se pochopit, proč říkají to, co říkají. Karlaz radí:

„Pokud odhalíš, že se někdo mýlí, neútoč na něj, jak jsi to dělal doposud, ale jen označ mylnou myšlenku, kterou chová a která by mohla ublížit jemu nebo druhým.“
etna
Zimní výstup na Etnu (Sicílie), 2025

Tři pilíře vědomé komunikace


Jak tedy tento meč používat moudře? Karlaz nabízí tři praktické pilíře vědomé komunikace.


1. Nelžete (ani sobě): Nebezpečí lži a síla upřímnosti


Lež je podle Karlaze nákaza nebezpečnější než chřipka nebo svrab. A lhářem není jen ten, kdo říká nepravdu, ale i ten, kdo záměrně zakrývá pravdu pro vlastní výhodu. Často se snažíme prezentovat jen tu nejlepší verzi sebe sama – na rande, na pohovoru. Je to jako ukazovat jen prsty a skrývat celou dlaň s jejími vrcholy i prohlubněmi.


Ale čas stejně ukáže, kým jsme.


Není lepší ukázat se celí, s našimi silnými i slabými stránkami? Jen tak si můžeme najít skutečné spojence, kteří budou milovat nás, a ne jen náš dokonalý, ale falešný obraz.


Lež poškozuje nejen druhé, ale především naši vlastní duši. Filozof Sokrates věřil, že jeho úkolem je pomáhat „rodit pravdu“. Řídil se vnitřním hlasem, svým Daimonion (svědomím), který mu vždy pomohl rozlišit, co je pravdivé. Když byl nespravedlivě odsouzen k smrti, jeho svědomí mu řeklo, že útěk by byl lží, popřením všeho, co učil. Věřil, že lež poskvrňuje duši na její cestě věčností. Proto přijal svůj trest a zemřel za pravdu.


2. Neslibujte lehkovážně: Tíha nesplněných slibů


Každý slib je forma morálního dluhu. A my nikdy nevíme, zda ho budeme schopni splatit. Svět je nejistý a neustále se proměňuje. Karlaz proto radí střídmost ve slibech.

„Střídmost ve věci slibů sotva ukazuje na lidskou slabost, spíše je znakem pokory a poznání, že nejlepším prostředkem, jak své sliby dodržet, je vůbec žádné nedávat.“

Tato myšlenka rezonuje s Ježíšovým Kázáním na hoře, kde říká: „Nepřísahej... Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.“ Místo velkých slibů a přísah usilujme o přímou, jasnou a srozumitelnou řeč. Pokud něco chceme, řekněme, že to chceme. Pokud něco nechceme, řekněme, že to nechceme.


3. Nežvaňte (a naslouchejte): Umění trpělivého dialogu


Vyhýbejte se zbytečnému klevetění, pomluvám a dohadům o tom, co je krásné a co ošklivé. Z většiny takových řečí přichází jen spor a nepřátelství. Místo toho se učte naslouchat. Nechte druhého domluvit. Přemýšlejte, proč říká to, co říká. I když s ním nesouhlasíte, uznejte, že vidíte jeho pohled. Teprve pak nabídněte ten svůj. To je vědomá komunikace. Určitě si přečtěte můj článek o umění naslouchat.


Vaše slovo jako účast na pravdě


Naše řeč není jen nástrojem komunikace. Je to něco mnohem posvátnějšího. Na počátku bylo Slovo, stojí v Novém zákoně. Tím, jak mluvíme, se můžeme podílet na Pravdě s velkým P. Můžeme ji pomáhat přivádět na svět, stejně jako Sokrates, který sám sebe viděl jako „porodní bábu“ pravdy.


Každé upřímné a promyšlené slovo je malým vítězstvím nad chaosem a lží.



Pokračujte na své cestě


Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:


tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page