Jak žít jednoduše a zbavit se zbytečností
Aktualizováno: 11. 9.
Většina lidí nezačne uklízet, protože chtějí minimalismus. Začnou proto, že jednoho dne zjistí, že se nemůžou nadechnout. Cítíte se někdy, jako byste na zádech nesli neviditelnou tíhu? Jako by vás zpomalovala břemena, která neumíte pojmenovat, natož odložit? Podíváme se na to z ryze praktického úhlu pohledu, inspirováni moudrostí našich předků, která říká: Důležité je nebrat si na cestu víc, než uneseš.
Tento princip neplatí jen pro fyzický batoh na zádech, ale pro celý náš život. Vše, co vlastníme, všechny vztahy, které udržujeme, všechny negativní myšlenky, kterých se držíme, to vše má svou váhu. A pokud se nenaučíme pravidelně třídit, vyhazovat to, co je zbytečné, riskujeme, že se pod touto tíhou zhroutíme dřív, než vůbec dojdeme k cíli.
Jak poznat, že toho máte moc?
Zahlcení se u člověka pozná podle mnoha drobných projevů, které se opakují.
Odkládáte důležité věci. Ne z lenosti, ale prostě vám na ně nezbývá čas a pozornost.
Nedokážete se soustředit. Máte pozornost rozprostřenou mezi tolika různými odpovědnostmi, že musíte neustále přeskakovat z jedné na druhou.
Nedokážete se jasně rozhodnout. Rozhodovací kapacita je vyčerpaná neustálou operativu.
Kupujete věci, které pak nepoužijete. Pro jistotu, nebo impulzivně, nebo protože máte předstvu, že se budou hodit.
Nedokážete odpočívat. Kamkoli se podíváte, něco je nedodělané. Doma je všude práce. Otevřete telefon a opět je tam práce.
Úleva přijde, když něco odpadne. Když se zruší schůzka, když už něco nemusíte řešit. To je nejspolehlivější příznak ze všech.
Proč je náš život tak složitý?
Cítíte se někdy zahlceni rychlostí moderního světa? Jako byste běželi magickým divadlem plným lákadel, slibů a nekonečných možností, ale na konci dne cítili jen prázdnotu a vyčerpání? V dnešní době, která oslavuje složitost a neustálou stimulaci, se zapomíná na jednu z nejmocnějších ctností: jednoduchost.
Žít jednoduše však neznamená žít prostoduše. Skutečná jednoduchost je o návratu k podstatě.
Etymologicky slovo „jednoduchost“ odkazuje na „jednoho ducha“. Je to stav, kdy jednáme z jednoho jasného popudu, z jednoho vnitřního volání. Opakem je složitost, „složenost“ z mnoha duchů, mnoha hlasů, které nás táhnou různými směry a vytvářejí chaos.
Lekce z první pouti: Když batoh váží víc než odhodlání
Každý poutník, který se vydal na svou první dálkovou trasu, zná ten pocit. Strach z neznáma nás nutí balit si věci „pro každý případ“. Zbytečné oblečení, příliš mnoho jídla, knihy, talismany. Neseme si na zádech co nejvíce komfortu svého domova. Ale jakmile cesta začne stoupat, každý gram navíc se promění v kilogram a každý kilogram nám začne rychle brát energii.
Sám jsem to zažil při přechodu Pyrenejí na své první pouti Camino Francés v roce 2007. Můj batoh vážil přes 25 kilogramů. Vyrazil jsem plný sil, ale v kopcích mě můj náklad donutil posadit se udýchaný ve škarpě, zatímco mě s úsměvem míjela starší poutnice s lehkým batůžkem a zeptala se: „Znáš tu bajku o zajíci a želvě?“ Tehdy jsem pochopil, že pouť není o přenášení domova, ale o jeho opuštění. Je to cesta znovuzrození, která vyžaduje, abychom se zbavili všeho, co nás tíží.
„Cožpak nevědí, že pouť je cestou mimo domov? Cestou znovuzrození?“
Zlaté pravidlo poutníka: Pomáhá mi to, nebo mě to tíží?
Poutník Karlaz tuto moudrost shrnuje do jednoduchého, ale nesmírně mocného principu, inspirovaného myšlenkmi Ignáce z Loyoly. Když na vrcholu hory potká mladou, vyčerpanou poutnici Lucíu s obrovským batohem, říká jí:
„Věřím, že všechny věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, ke kterému se rozhodne směřovat. Vlastnit a užívat je má tedy jen natolik, nakolik mu pomáhají, a zříci se jich, pokud mu v tom překážejí.“
Toto je ten nejlepší filtr, který můžete aplikovat na cokoliv ve svém životě. Ať už jde o předmět, vztah, práci, nebo dokonce myšlenku, položte si tuto otázku: Pomáhá mi to na mé cestě, nebo mi to v ní překáží? Odpověď je často bolestně jasná a ukazuje nám, co je třeba odložit.
Co o tom říká výzkum?
Že nás věci tíží, není jen pocit. Dá se to změřit. Darby Saxbeová a Rena Repettiová z Kalifornské univerzity požádaly třicet manželských párů, aby je provedly po svých domovech a přitom mluvily o tom, co vidí. Ty komentáře pak analyzovaly softwarem a zároveň lidem několikrát denně měřily kortizol, tedy stresový hormon.
Výsledek: ženy, které svůj domov popisovaly slovy jako nepořádek a nedodělané, měly plošší denní křivku kortizolu, což je vzorec spojovaný s chronickým stresem. A jejich nálada se během dne zhoršovala víc než u ostatních. Ty, které mluvily o domově jako o místě odpočinku, měly křivku zdravější (Saxbe & Repetti, 2010, Personality and Social Psychology Bulletin).
Zajímavé je že, nešlo jen o věci. Do kategorie stresujících slov spadaly i výrazy o nedodělaných projektech a plánovaných přestavbách. Tedy ne to, co v domě leží, ale co v něm zbývá udělat.
A to je vlastně přesnější než jakýkoli návod na úklid. Netíží nás jen to, co vlastníme. Tíží nás nedokončené.
Inventura vašeho života: Jak se zbavit zbytečností?
Problém je, že většinu našich břemen nevidíme. Nejsou to jen fyzické věci. Starý poutník Karlaz nás vyzývá k hluboké a upřímné sebereflexi - k inventuře našeho neviditelného batohu. Zkuste si na chvíli zavřít oči a představit si, že do něj skládáte vše, co k vám patří:
Materiální zátěž: Každý kus nábytku, každé tričko, každá kniha. Váš dům se všemi jeho stěnami. Bazény, sauny a ledové kádě. Auta, kola a lyže. Starosti s údržbou, pojištěním a zabezpečením.
Administrativní zátěž: Všechny smlouvy, které jste podepsali. Dluhy, které čekají na splacení. Diplomy a certifikáty, které definují vaši identitu.
Vztahová zátěž: Tíha všech prázdných vztahů, které ze slušnosti nebo ze zvyku udržujete.
Psychická zátěž: Všechna tajemství, která skrýváte. Hříchy, ze kterých jste se nikdy nevyznali. Křivdy, které jste nikdy neodpustili. Strachy, před kterými utíkáte, a lži, které si stále opakujete.
„Potěžkej ten ruksak, protože teď jsem konečně hotov. Támhle v dálce je tvůj cíl, průzračné město, tady je tvé břemeno, tak ho seber a jdi. Ukaž mi, kam dojdeš.“
Tato vizualizace je drsná, ale osvobozující. Ukazuje nám, že žít život naplno je samo o sobě dost těžké. Není třeba si to ještě komplikovat zbytečnou zátěží.
Je toho na vás moc?
Máte chuť si ulevit a zjednodušit si život? Procházíte změnou? Pojďte to společně probrat do bezpečného prostředí. Terapeutické putování je jeden den chůze. Beze spěchu, bez hodnocení, jen vy a já.
Praktický rituál: Udělejte si inventuru svého života
Jak se zbavit zbytečností? Jak začít s odhazováním? Můžete začít malým, ale velmi funkčním rituálem. Před lety jsem si udělal kompletní soupis všeho, co vlastním. Každá bota, každé tričko, každý hrnec. Trvalo to dlouho a bylo to až trochu podivínské, ale když jsem viděl tu horu věcí napsanou na papíře, dokázal jsem se většiny z nich snadno zbavit. Zjistil jsem, že je nepotřebuji.
Tento proces mi pomohl lépe přemýšlet o tom, co si do života pouštím. Nejde o to stát se extrémním minimalistou, což může být jen další forma obsese. Jde o to, vypěstovat si vědomý přístup. Než si do života přiberete novou věc, nový zvyk nebo nový závazek, zeptejte se sami sebe: Opravdu to potřebuji? Nebude mě to v životě jen zbytečně tížit?
Jen prosím nezapomínejte, že odhazování břemen neznamená zbavit se odpovědnosti a přehodit ji na druhé. Závazky, které jsme přijali, jsou naše. Cesta k lehkosti musí být poctivá.
Jak zjednodušit, aniž byste se stali minimalistou
100% Minimalismus jako životní styl je ve skutečnosti pro málokoho. A jak píšu výš, může se z něj snadno stát další forma posedlosti. Nedá se mu ale upřít, že velmi dobře pracuje s tím, co je pro každého asi nejsnadnější. Udělat si pořádek ve věcech.
Začněte tím, co vidíte každý den. Ne sklepem. Kuchyňskou linkou, pracovním stolem, chodbou. Efekt je okamžitý a to vám dodá sílu jít dál.
Dodělejte jednu nedodělanou věc. Podle té studie tíží nedokončené stejně jako nepotřebné. Jedna opravená klika udělá pro klid stejně jako vyklizená šatník. Můžete to dělat i u pracovních projektů, uzavřete jeden starý projekt.
Zaveďte pravidlo jednoho dovnitř, jednoho ven (FIFO). Nová věc znamená, že jedna odchází. Pokud si nebudete hlídat, co berete domu, nepořádek se brzy vrátí.
Zrušte jeden závazek. Řekněte ne, ukončete to. Ať už pravidelné setkání, které vám nic nepřináší, nebo přeplatné netflixu. Něco zrušte a nic nepřidávejte.
Digitální zjendodušení. Odhlašte se z newsletterů, ze skupin, z upozornění, skryjte si zeď na sociálních sítích. Digitální zátěž nevidíte, ale ubírá pozornost stejně jako zátěž materiální.
Jedna věc na závěr. Nedělejte to všechno naráz. Velké úklidové víkendy končí většinou tím, že se člověk vyčerpá a za měsíc je to zpátky. Berte to jako začátek plánu na zjednodušení, jenž vyladit může trvat možná roky.
Jednoduchost jako nadčasová moudrost
Jako protiklad chaosu měst představuje Karlaz umění jednoduchosti, které po generace pěstovali staří mistři, poustevníci a proroci. Tito lidé opouštěli ruch měst ne proto, aby utekli před životem, ale aby našli jeho podstatu.
„Odcházeli žít nezávislý život, v němž dělali to, co skutečně měli, aniž by se poměřovali s druhými nebo jim záviděli.“
Jejich moudrost prostupuje historií. Čínský filozof Lao-c' učil, že jednoduchost, trpělivost a soucit jsou největším lidským pokladem. Žili v souladu s jedním vnitřním hlasem, s jedním voláním. Svatý František učil své žáky, aby žili v jednoduchosti, protože pak budou jako „malé kluzké rybky“, které nezachytí sítě světa - tedy pokušení, která nás svádějí z naší cesty. Jednoduchost nám dává svobodu. Pomáhá nám proplouvat životem, aniž bychom se zamotali do zbytečností.
Tato moudrost není jen duchovní. Je to i základní princip logického myšlení. Středověký filozof William z Ockhamu formuloval princip známý jako „Occamova břitva“: pokud pro nějaký jev existuje více vysvětlení, je nejlepší upřednostnit to nejjednodušší. Albert Einstein zase řekl: „Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře.“ Jednoduchost je znakem hlubokého porozumění.
Cesta k jednoduchosti je nejtěžší ze všech
Aplikovat jednoduchost a skromnost v životě plném složitých lákadel je nesmírně těžké. Vyžaduje to odvahu, sebereflexi a mnoho těžkých rozhodnutí. Jak žít jednoduše? Je to cesta, která znamená:
Opustit magické divadlo: Vědomě se rozhodnout, kterým hlasům a slibům přestaneme naslouchat.
Odřezat mrtvé větve: Identifikovat a zbavit se všeho, co v našem životě nenese ovoce - zbytečných věcí, toxických vztahů, nenaplňujících aktivit.
Určit priority: Jasně si definovat, co je pro nás skutečně důležité, a vše ostatní odsunout do pozadí.
Zvolit si jednu cestu: Utišit vnitřní chaos mnoha „duchů“ a rozhodnout se následovat ten jeden, který nás vede k našemu poslání "jeden-duch".
Jak řekl psycholog Carl Jung, jednoduchost je tím nejtěžším, čeho lze dosáhnout. Je to výsledek hluboké vnitřní práce.
Jak zbohatnout tím, že se věcí vzdáte?
Konečným cílem cesty k jednoduchosti je osvobození (doporučuji samostaný článek k tématu duchovního probuzení). Je to chvíle, kdy si uvědomíme, že štěstí, které nám slibuje magické divadlo, je iluze. Skutečné bohatství nespočívá v hromadění, ale v potřebě vlastnit stále méně.
„Pokud si uvědomíš, že vše, co je skutečně důležité, je lidskému oku neviditelné, pak pro tebe nebude složité všechny zbytečné tretky odhodit. Z věcí, které jste mi prodávali, jsem nijak nezbohatl. Boháčem jsem se stal až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil jejich bezcennost.“
Tím, že ztratíte potřebu vlastnit mnoho věcí, budete bohatší a svobodnější než ti, kteří je mají nebo po nich prahnou. Přestanete být chyceni v sítích světa a stanete se onou svobodnou, kluzkou rybkou, která si plave svou vlastní cestou.
Nejčastější otázky (FAQ)
Jak žít jednodušeji?
Začněte tím, co vidíte každý den, a dodělejte jednu nedodělanou věc. Zaveďte pravidlo jednoho dovnitř, jednoho ven. A nedělejte to naráz, půl hodiny týdně funguje líp než velký úklidový víkend.
Jak poznám, že toho mám moc?
Nejspolehlivější příznak je úleva, když něco odpadne. Když se zruší schůzka nebo se něco rozbije a vy si oddechnete. Dalšími signály jsou neschopnost si vybrat i u drobností a pocit, že doma nejde odpočívat.
Škodí nepořádek psychice?
Výzkum ukazuje souvislost mezi tím, jak lidé svůj domov popisují, a jejich hladinou stresového hormonu. Nedokazuje to příčinu, ale stojí za pozornost, že do stresujících popisů patřily i nedodělané projekty, nejen věci.
Musím se stát minimalistou?
Ne, a extrémní minimalismus může být jen další formou posedlosti. Jde spíš o vědomý přístup: ptát se u každé nové věci, závazku nebo zvyku, jestli ho na svou cestu opravdu potřebujete.
Podle čeho poznám, co odložit?
Podle jediné otázky, kterou formuloval už Ignác z Loyoly: pomáhá mi to na mé cestě, nebo mi v ní překáží? Platí na věci, vztahy, práci i myšlenky.
Znamená zjednodušení zbavit se odpovědnosti?
Ne. Závazky, které jsme přijali, jsou naše a přehodit je na druhé není zjednodušení, ale útěk. Cesta k lehkosti musí být poctivá.
Pojďme spolu prozkoumat slovo jednoduchost🌿
Co to pro vás znamená? Co vás k němu přitahuje? Chcete žít nezávislý život? Společné jednodenní Terapeutické putování vytváří nehodnotící prostředí pro témata, která jsou pro vás právě teď důležitá.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do podobných témat v audio podobě na Spotify.
Přečtěte si Karlaze: Tři knižní průvodci, kteří přinášejí nadčasovou moudrost původních filosofických a duchovních textů.
Kompletní průvodce smyslem života: Hlavní rozcestník pro desítky životních témat, která dohromady tvoří mapu k sobě samému.
PhDr. Tomáš Gavlas
Jsem průvodce, terapeut ve výcviku a autor knih Karlaz. Zajímá mě lidská duše a její cesta k naplněnému životu. Terapeuticky doprovázím druhé na jejich osobních cestách. Další inspiraci a rozhovory sdílím ve svém podcastu. Více o mně najdete na stránce Těší mě.
Komentáře