Co je temná noc duše ? (#26)
- Tomáš Gavlas
- před 2 dny
- Minut čtení: 5
Dnes se ponoříme do tématu, které je možná tím nejtěžším, ale i nejvíce transformačním na celé cestě životem. Budeme mluvit o temné noci duše.
Je to stav, kdy radost a útěcha, které jste možná na své životní cestě nacházeli, náhle zmizí. Kdy na vás dolehne trápení, nemoc, pochybnosti a pocit naprosté opuštěnosti. Je to chvíle, kdy ztrácíte víru a začínáte o celé své cestě pochybovat.
Je to děsivé, nejasné a bolestivé období. A přesto, jak nás učí poutník Karlaz, je to klíčová a nezbytná zkouška.
Poslechněte si tuto sérii jako podcast.
Co přesně je „temná noc duše“?
Tento termín původně pochází od španělského mystika ze 16. století, Svatého Jana od Kříže, a popisuje jeho stejnojmennou báseň a spis (velmi doporučuji, ale je to náročné čtení). Jan popisuje duchovní cestu jako proces. Duše „začátečníka“ je Bohem (nebo Zdrojem) hýčkána, je jí dávána radost a útěcha, podobně jako matka kojí a pečuje o malé dítě.
Temná noc nastává ve chvíli, kdy Bůh tuto duši „odstaví od prsu“. Odebírá své dary a nechává duši jít o samotě do světa, aby se osamostatnila a dospěla. V kontextu cesty hrdiny (Hero's Journey) je to nevyhnutelná fáze – drsné osamostatnění, odchod z dětského bezpečí do dospělosti, kde musíme projít těžkostmi a temnotou, abychom našli skutečné poznání.
Sám Jan od Kříže formuloval většinu těchto myšlenek, když byl devět měsíců vězněn v Toledu. Zavřený v cele, kde se nemohl ani narovnat, bit, o hladu a chlebu, prožíval své největší utrpení. A přesto o této době později mluvil jako o největším daru od Boha, protože právě tam, v absolutní temnotě, nalezl své světlo.
Ztráta jako moderní spouštěč temné noci
Dnes se termín „temná noc duše“ používá obecněji pro jakékoliv hluboké období emočního a duchovního strádání, deprese a úzkosti. Je to emoční prožitek téměř vždy způsobený nějakou zásadní osobní ztrátou:
Ztrátou smyslu, naděje nebo víry.
Ztrátou partnera, dítěte, rodiče.
Ztrátou zdraví, práce, majetku, svobody.
Ztrátou vlastních snů a představ o budoucnosti.
Je to roztříštění našeho nitra. Dlouhé, emočně náročné období plné bolesti, smutku a pochybností. Může trvat měsíce, roky, nebo téměř celý život, jak víme z dopisů Matky Terezy, která tento stav prožívala po většinu svého života. Psychická bolest je reálná, lidé ji popisují jako „nůž v srdci“ nebo „zlomené srdce“. Je to reálná bolest duše.
Útěk. Proč se utrpení bráníme?
Kdo by chtěl dobrovolně trpět? Naše přirozená reakce je před touto bolestí utéct. Jak se jí zbavit?
Vypít láhev vína. Nebo dvě.
Přejídat se.
Hledat rozptýlení v nezávazném sexu, hrách, seriálech na Netflixu.
Okamžitě sáhnout po antidepresivech.
Když psychoterapeuti mluví s lidmi, kteří uvažují o sebevraždě, často zjišťují, že nechtějí zabít sebe, ale tu nesnesitelnou bolest, kterou prožívají. Je to zoufalá touha ukončit temnou noc.
Všichni tušíme, že tato krátkodobá řešení ve skutečnosti nepomáhají. Jen utrpení odkládají. I Ježíš v Getsemanské zahradě prožíval tak strašnou úzkost, že se potil krví. Neřekl: „Dobře, jdu na to,“ ale prožíval plnou tíhu lidského utrpení. Být na dně není individuální slabost.
Je to být člověkem.
Je to být na cestě.
Cesta skrz: Přijetí místo boje
Co tedy s tím? Z pohledu psychologie je temná noc traumatický zážitek. A nejlepší cesta, jak se vypořádat s traumatem, není boj, ale přijetí.
Musíme si dovolit přijmout, že prožíváme temnou noc. Že se nám stalo něco těžkého a bolestivého. Že trpíme a že to utrpení je přirozené.
Zmenšeninou může být má zkušenost z pouti do Assisi, kdy jsem třetí den stoupal do kopce s nesnesitelnou bolestí v koleni. Byl jsem tou bolestí pohlcen, stal jsem se tou bolestí. Když jsem se vyčerpáním zhroutil v bahně a řval na celý les, les jen mlčel. A já si uvědomil, že můj boj je marný. Že bolest je prostě součástí cesty. A v okamžiku, kdy jsem přestal bojovat a bolest přijal, přestal jsem jí být.
Přijměte smutek, úzkost, nejistotu. Přijměte i výčitky, které vám opakují, že jste na křižovatce zvolili špatně. Pozorujte to všechno, aniž byste se za to soudili. Je třeba přijmout, že nám na tomto světě nic nepatří a že vše, co nám bylo dáno, může být odebráno.
Dar v temnotě: Proč utrpení otevírá dveře
Proč by nás „Ten, který stojí nad cestou,“ nechal takto trpět? Karlaz dává klerikovi odpověď:
„Svět neexistuje proto, aby tě udělal šťastným, ale aby ti přinášel výzvy, kterými máš být dotvořen. Vznešená cesta je plná temných momentů, smutku, trápení a nejasných odpovědí, ale jen pod jejich vahou se v tobě zrodí nové kvality. Podobně i rány kovářova kladiva přetvářejí prostý ocelový list v meč svého účelu.“
Temná noc je transformační proces. Karlaz ji přirovnává k ohni, který spaluje vlhké, doutnající dřevo. Nejprve to páchne a kouří, ale žár postupně spálí všechnu vlhkost (naše iluze, pýchu, špatné návyky), až se dřevo samo promění v plamen, ve zdroj tepla a světla.
Není třeba utrpení masochisticky vyhledávat, jak to dělal Svatý František. Ale když už přijde, můžeme ho vnímat jako dar. Jak řekl súfijský mystik Rumi: „Rána je místo, kterým do duše vniká světlo.“ Ignác z Loyoly byl vděčný za své utrpení, protože mu umožnilo porozumět druhým a soucítit s nimi. Temná noc nás odhalí sobě samým v naší nahotě a křehkosti.
A to je obrovská sebezkušenost.
Jak z temné noci ven? Vize, víra a plán
Přijetí neznamená pasivitu. Když přijmete, že jste v temném údolí, můžete začít plánovat cestu ke světlu. Na otázku, co pomůže temnou noc překonat, Karlaz odpovídá:
„Přijmi ji a opakuj si, k čemu na své cestě směřuješ. Jasná vize tvého cíle a pevná víra v něj tě posílí.“
Udělejte si plán. Třeba jen na další hodinu. Nebo na zítřek. Na další týden. Řekněte si o pomoc, zajděte si na terapeii. Mějte představu místa, kde chcete být za rok. Raději mějte hloupý plán, než žádný. Začněte kráčet.
Karlaz na závěr volá:
„Volám k vám, mí Pražané, vydejte se vstříc temným nocím života, abyste v nich nalezli rozbřesk nového dne. Ve své slabosti budete posíleni a vaše duše bude zocelena. Tisíc očí spatří, že vaše poznání pochází z nejtemnějších hlubin a až tam budou sahat vaše kořeny. Jen takové budou dost silné, aby nesly strom, který se dotkne nebes.“
Pokračujte na své cestě
Procházet temnou nocí je nejtěžší částí pouti. Pokud cítíte, že potřebujete podporu nebo hlubší vhled:
Poslechněte si podcast: Ponořte se hlouběji do tohoto hutného tématu a poslechněte si celou dvacátou šestou epizodu podcastu Karlaz: Cesta člověka.
Přečtěte si Karlaze: Kniha Karlaz je plná podobných zamyšlení, která vám pomohou navigovat klíčovými životními rozhodnutími. Je to průvodce, který vám pomůže najít odvahu a moudrost pro vaši cestu Objednejte si ji a získejte svého osobního průvodce na cestu.
Vydejte se na pouť: Někdy je třeba doslova odkráčet od starých zranění. Doprovázená pouť je bezpečným prostorem, kde můžete čelit svým obavám, projít si svou bolestí a objevit sílu, která se ve vás skrývá. Zjistěte více a rezervujte si svůj termín.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře