top of page

Co je víra? A proč to není to, co si myslíte.(#25)

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 2 dny
  • Minut čtení: 5
tomáš gavlas víra
Camino Ignaciano, Manresa (Spain), 2016

„Věříte v Boha?“ To je jedna z nejtěžších otázek, jakou můžete dostat. V jednom slavném rozhovoru ji dostal i psycholog Carl Gustav Jung. Jeho odpověď byla geniální: „Já už nepotřebuji věřit, já vím.“




Když se na to zeptáte mě, nevím, jak odpovědět. Nemohu říct, že vím. Ale nemohu ani s čistým svědomím říct, že věřím. Kdybych řekl, že věřím, byl bych pokrytec. Člověk, který skutečně věří, by měl svou víru doložit skutky. Jako křesťan by měl následovat Krista a milovat bližního. Jako buddhista by měl dodržovat pětici přikázání, nelhat a abstinovat. Jako stoik by měl přijímat rány osudu bez stížností.


Jenže mně to nejde. Moje chování za těmito ideály pokulhává. Přeji si věřit, ale nedokážu to plně.


A přesto, pokud bych si měl vsadit na to, jestli Bůh (nebo „Ten, který stojí nad cestou“, jak říká Karlaz) existuje, vsadil bych si stejně jako Blaise Pascal, že ano.


Protože Bůh existuje minimálně jako univerzální lidská představa – jako Imago Dei, otisk Boha v naší duši, který sdílíme napříč kulturami, ať už mu říkáme Jahve, Alláh, Brahma nebo Ahura Mazda.


Poslechněte si tuto sérii jako podcast.



Co je víra a v co vlastně věříme?


Poutník Karlaz říká, že každý v něco věří. Víra je názor a přesvědčení, že je ten názor správný. Někdo věří sám v sebe, někdo ve vědu, někdo v peníze, někdo v horoskopy.

„Jedni říkají, že věří sami v sebe a v rozum, ale těch se ptám: „Z koho jste vy a z koho je ten váš rozum?” Těm, kteří mi říkají, že věří ve vědu, odpovídám: „On v ní také věří. Proto vám ji svěřil, aby byla nástrojem, který vám pomáhá ho poznat.” Další věří v peníze, rody, státy, moc... Těch se ale táži: „Kdo vám to všechno dal? Sami víte, že nic z toho není věčné.”“

Podle Karlaze lidé věří ve věci, které znají, protože se bojí věřit v něco, co neznají. Zvykli si na hmatatelný svět a opomíjejí zázrak, kterým je existence samotná.

„Žádají si zázraky. Chtějí vidět vstát jednoho chromého, ale to, že každý den se na nohy staví tisíce chlapců a děvčat, opomíjejí. Jako by snad každá věc na zemi nebyla zázrakem... Podívej se blíže a spatříš, jak zázračný je celý svět. A teď se zamysli. Kdo zbudoval tebe?... To, že žiješ, přece není jen pouhá náhoda.“

Slunce, Měsíc a šarlatáni


Karlaz se zdráhá Boha – Toho, který stojí nad cestou – popisovat. Jakákoliv konkrétní představa by byla jen redukcí. Je to jako popis Konfucia o Tau, které je „v tom nejvyšším i nejnižším“, dokonce i v „psích výkalech“.


Nebo jak řekl Jung: „Dnešní člověk nedokáže vidět Boha, protože se nedívá dostatečně nízko.“


Bůh je pro nás nepochopitelný. Karlaz proto používá podobenství inspirované G. K. Chestertonem: Bůh (Pravda) je jako Slunce. Svítí tak jasně, že nás oslepuje a nemůžeme se do něj podívat. Proroci a velcí mistři (Buddha, Kristus) jsou jako Měsíc. Sami nezáří, ale jsou nám blíž a odrážejí sluneční světlo v podobě, kterou jsme schopni snést.


Proto nás Karlaz vede ke studiu původních textů těchto mistrů. Jsou to „odlesky pravdy“, které nám přinášejí indicie, jak žít smysluplný život. Varuje nás ale před těmi, kdo si myslí, že klíč našli:

„Dávej si proto pozor na ty, kteří o něm mluví jménem. Mnozí mluvkové kážou lži... Jsou to šarlatáni a špatní vykladači, kteří prodávají lidem zkratky. Říkají, že našli klíč, ale ve skutečnosti jen milují chrámovou slávu. Uvěřili, že jsou osvobozeni, ale přitom jen vyměnili řetězy ze železa za řetězy ze zlata.“

Víra jako čin, ne jako myšlenka


Karlaz nepřináší náboženství ani rituály. Jeho cílem, podobně jako u Ignáce z Loyoly, je přivést člověka k cestě víry, ale hned poté ustoupit, aby nestál mezi ním a tím, co ho má vést. Co je tedy ta skutečná, Karlazova víra?

„Víra, o které mluvím, není manipulací ani vyjednáváním. Neučím tě říkat: „Dej mi to a to!”... Ti, kteří přicházejí s vlastním záměrem, touží, aby věci byly, jak chtějí oni... Nepřicházejí naslouchat, ale pak nemohou být ani vedeni.“

Skutečná víra není v myšlenkách nebo modlitbách za výhru. Je ve skutcích. Jak připomíná pátá kniha Nového zákona: Skutky apoštolů. Ne Mluvení apoštolů. Víra není v zapalování svíček nebo chození do kostela – to jsou jen prostředky, které nás mají k cíli vést, ale nejsou cílem samotným. Skutečná víra je v naslouchání svému vnitřnímu volání a v podřízení se pravdě, kterou v sobě objevíme.

„Skutečným chrámem tvé víry má být sám život. Žádá od tebe úsilí, které povede k nejvyššímu naplnění tvého životního poslání. Chce, abys rostl a daroval se světu...“

Camino Ignaciano, Santuario de Loyola
Camino Ignaciano, Santuario de Loyola (Spain), 2016

Víra je věrnost vlastnímu účelu


Nakonec Karlaz dochází k definici, která přesahuje všechna dogmata a vrací nás k naší vlastní cestě. Víra není pasivní čekání, ale aktivní, trpělivá práce.

„Víra, o které mluvím, je věrnost vlastnímu účelu, ať je jakýkoliv. Věrný se nevzpouzí, že by byl raději něčím jiným, než je. Přijímá dary, které v sobě objeví. Přijímá svou cestu a kráčí po ní ve větru, v dešti, v horku i v mrazu... Nechává se vést podle zákonitostí, které jsou rozumu skryty. Jedná a kráčí podle nejniternějšího vedení a každým krokem dotváří podobu své duše.“

Víra je trpělivost. Je to přijetí. Je to zkouška. Je to odvaha jednat v souladu se svým nejhlubším poznáním, i když tomu ostatní nerozumí. A to je možná důvod, proč je tak těžké říct „věřím“ – možná je to ten nejtěžší úkol ze všech.



Pokračujte na své cestě


Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:



tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page