Sebepoznání jako první krok na cestě (#1)
- Tomáš Gavlas
- 11. 10.
- Minut čtení: 5
Aktualizováno: před 6 dny
Cítíte se někdy ztracení? Sníte o velké změně, o cestě, která by dala vašemu životu nový smysl, ale realita všedních dnů vás vždy stáhne zpět? Možná si v představách malujete odvážnou výpravu za svým posláním, ale den co den usedáte ke stejnému stolu, do práce, která vás nenaplňuje. Tento rozpor mezi tím, kým bychom chtěli být, a tím, kým skutečně jsme, je jedním z nejhlubších lidských dilemat.
Než se však můžeme vydat na jakoukoliv cestu, musíme udělat první, nejtěžší krok: upřímně si přiznat, kde právě teď stojíme. Jak můžete určit směr k cíli, když neznáte svou skutečnou polohu na mapě vlastního života? V tomto zamyšlení, inspirovaném první promluvou starého poutníka Karlaze, se podíváme na to, proč je brutálně upřímná sebereflexe a sebepoznání základem každé smysluplné transformace.
Poslechněte si tuto sérii jako podcast.
Sen o velké cestě: Proč nás tak fascinuje příběh hrdiny?
Každý v sobě nosíme touhu po "cestě hrdiny". Tento archetypální příběh, který známe z mýtů, pohádek i moderních filmů jako Pán prstenů, Star Wars nebo Matrix, popisuje univerzální lidskou zkušenost: obyčejný člověk zaslechne volání k dobrodružství, opustí známý svět, v neznámu čelí zkouškám, překoná sám sebe a vrací se proměněn. Je to cesta od nevědomí k vědomí, od závislosti k odpovědnosti. Téma "cesty hrdiny" výrazně zpopularizoval Carj Gustav Jung (Sebrané spisy 5 a 7), Joseph Campbell (Tisíc tváří hrdiny), Erich Neumann (Origin and history of conciousness).
Tato transformace nepřichází z pouhého přemýšlení, ale z cesty samotné. Buddha opustil svou rodinu, aby po letech hledání a askeze došel k osvícení. Kristova cesta vedla skrze utrpení ke vzkříšení. Cesta hrdiny není jen příběh, je to vnitřní operační systém lidské touhy po růstu a naplnění.
Hrdina z Karlazových příběhů, mladý Eliáš, o takové cestě také sní. Večer u lahve vína si představuje, jak se stane slavným, jak vyřeší velký problém lidstva a zástupy mu budou naslouchat. Jeho sen je velkolepý, ale má jeden zásadní problém: existuje pouze v jeho hlavě.
Brutální zrcadlo reality: Kým jsme, když se nikdo nedívá?
Karlaz nastavuje Eliášovi nemilosrdné zrcadlo. Nečiní tak proto, aby ho ponížil, ale aby mu pomohl se zorientovat. Skutečná změna totiž nemůže začít, dokud si Eliáš nepřizná, jaký je jeho život doopravdy.
„Druhý den se ale s bolestí hlavy vracíš ke stejnému stolu, který jsi včera opustil. Do práce, která tě nikdy nenaplňovala. Tvá vznešená cesta totiž existuje jen ve světě představivosti. Ve skutečnosti jsi líný a pohodlný. (...) Jediné, co tě opravdu zajímá, je pohodlí a jistota. To je tvůj největší cíl, a proto je tvůj život tak mizerný. (...) Prstem ukazuješ na ty, kteří jsou nad tebou, abys řekl, že se tam dostali jen lží a přetvářkou. Rád je soudíš. S těmi, kteří jsou pod tebou, se pro jistotu ani nebavíš, ale soudíš je také. (...) Druhé okouzluješ úsměvy, zdvořilostí a snahou potěšit. Ve skutečnosti je ti ale většina lidí naprosto lhostejná. (...) Tváříš se, že tě nic na světě nezneklidní, ale přitom se bojíš každé změny, která by se mohla stát.“
Tato slova jsou tvrdá, ale osvobozující. Dokud žijeme v iluzi o vlastní bezchybnosti, nemáme žádný důvod cokoliv měnit. Upřímná sebereflexe je však náročná. Máme tendenci vidět sami sebe v lepším světle, než jaká je skutečnost. Prvním krokem na cestě hrdiny je proto odvaha podívat se do zrcadla bez příkras.
Tuto tendenci ilustruje fascinující výzkum, který v roce 1997 provedl U.S. News and World Survey. Na otázku "Kdo si myslíte, že má šanci jít do nebe?" odpovídali lidé následovně:
Bill Clinton: 52 %
Michael Jordan: 65 %
Matka Tereza: 79 %
Oni sami: 87 %
Proč si o sobě myslíme, že jsme lepší než Matka Tereza? Tento sklon k přeceňování vlastní morálky je přesně tou iluzí, která nám brání sebepoznání, a která znemožňuje udělat první krok ke změně.
Jak provést vlastní životní audit? Praktický návod k sebepoznání
Karlaz Eliáše nevyzývá k sebelítosti, ale k akci – k tomu, čemu bychom dnes mohli říkat životní audit nebo osobní inventura. Je to proces zpytování svědomí, na který v dnešní uspěchané době často zapomínáme. Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitů, na začátku své transformační pouti sepsal všechny své hříchy a pochybení. Ne proto, aby se trápil, ale aby si ujasnil, odkud vychází.
Takový audit si můžete zkusit i vy. Vezměte si papír a tužku a v tichu si odpovězte na následující otázky. Buďte k sobě naprosto upřímní.
Co si nalhávám? Které nepříjemné pravdy o sobě a svém životě si odmítám připustit?
Kde se vyhýbám zodpovědnosti? Na koho nebo na co svádím své neúspěchy a nespokojenost?
Kde jednám ze strachu, a ne z odvahy? Které kroky bych udělal/a, kdybych se nebál/a?
Kde mé činy nesouhlasí s mými hodnotami? Kdy říkám jedno, ale dělám druhé?
Kde jsem líný/á a pohodlný/á? Jakým výzvám se vyhýbám jen proto, že vyžadují úsilí?
Kde ubližuji sobě nebo druhým (i v malém)? Kdy jsem nevděčný/á, pyšný/á nebo neupřímný/á?
Cílem tohoto cvičení není utopit se v pocitech viny. Cílem je získat data. Je to jako pohled do zrcadla: když vidíte na tváři špínu, jednoduše ji otřete. Jakmile své nedostatky pojmenujete, můžete s nimi začít pracovat.
Hřích jako „minutí cíle“: Přestaňte se trestat a začněte se orientovat
Slovo "hřích" může znít archaicky, ale jeho původní řecký význam je nesmírně praktický. Slovo hamartanein znamenalo v lukostřelbě "minout cíl". Hřešit tedy neznamená primárně porušovat morální kodex, ale míjet cíl své cesty. Dělat chybná rozhodnutí, která vás svádějí ze směru vedoucího k dobrému a naplněnému životu.
Pokud je vaším cílem prožít "dobrý život", pak lenost, pýcha ("už jsem dost dobrý"), lež nebo neochota přijmout odpovědnost jsou přesně ty síly, které způsobují, že váš šíp míjí cíl. Zpytování svědomí je tedy procesem kalibrace vašeho vnitřního kompasu.
Váš bod „Já“ na mapě života
Karlaz Eliášovi na závěr říká:
„Pokud do mapy svého života dokážeš správně vyznačit bod “já”, pak už bude snadné určit směr, kterým se máš vydat.“
Přiznat si vlastní chyby, slabosti a sebeklamy není projevem slabosti, ale prvním krokem ke skutečné síle a ctnosti. Je to akt nejvyšší odvahy, protože teprve tehdy, když víte, kde skutečně stojíte, se můžete rozhodnout, kam půjdete dál. Teprve tehdy začíná vaše opravdová cesta hrdiny.
Pokračujte na své cestě
Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:
Poslechněte si podcast: Ponořte se do tématu hlouběji a poslechněte si celou první epizodu podcastu Karlaz: Cesta člověka. Najdete v ní další souvislosti a myšlenky, které v tomto článku nejsou. Poslechněte si celou první epizodu podcastu Karlaz: Cesta člověka.
Přečtěte si Karlaze: Tento článek je jen kátkou ukázku. Celou mapu k prožití dobrého života, obsahující 29 promluv starého poutníka, najdete v knize Karlaz. Objednejte si ji a získejte svého osobního průvodce na cestu.
Vydejte se na pouť: Pokud cítíte, že je čas přestat jen přemýšlet a vydat se na skutečnou cestu, zvu vás na doprovázenou pouť. Společně v tichu přírody se budeme věnovat vaší životní cestě. Zjistěte více a rezervujte si svůj termín.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím jeho knih a populárního podcastu. Více najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře