Psychologie cesty za světlem: Proč musíme projít vlastním stínem?
- Tomáš Gavlas
- 1. 1.
- Minut čtení: 6
Aktualizováno: před 4 dny
Představuji si, že každý z nás má nějakou svou životní cestu. A věřím, že tato cesta je to nejdůležitější, co v životě máme. Je to cesta, která má naplnit naše poslání.
Dnes bych chtěl použít jednu starou metaforu, kterou všichni známe, ale možná neznáme její hloubku: Betlémské světlo.
Není to jen ten plamínek, který skauti nosí před Vánoci. Je to symbol obrovského úsilí přinést světlo z místa, které bylo pohlceno tmou.
Příběh rytíře: Světlo z temnoty
Tradice Betlémského světla má kořeny ve středověku, v době křížových výprav. Tehdy byla Svatá země, místo zrození i smrti Ježíše Krista, okupována a křesťané tam nemohli putovat. Pro západní civilizaci to byla katastrofa – jako by byli odříznuti od svých kořenů, od "stromu života".
Legenda praví, že jeden mladý rytíř z Florencie se zapřísahal, že pokud se vrátí z křížové výpravy, přinese do svého rodného města plamínek z betlémské baziliky.
Představte si tu cestu. Kluk v brnění jde do Jeruzaléma, do centra konfliktu. Ví, že je tam nebzepčí, že může zemřít na nemoc nebo v bitvě. Ale jeho vůle má jasný záměr: přinést světlo z místa, které zahalila tma.
Věřilo mu však pouze málo lidí, protože z křížových výprav se vrátil jen málokdo. V Palestině kromě bitev hrozilo i nebezpečí nákazy cizími chorobami. Po třech letech, těsně před Vánocemi v roce 1099 dorazili otrhaní mladíci do Florencie, kde v jejich čele stál jeden se zapálenou svící s plamenem. Všichni přísahali, že plamínek pochází z Betléma a zmíněný rytíř jej nesl v dobrých i zlých dobách po poušti i po moři jen pro to, aby splnil svůj slib. Svíci umístil v kostele, odkud si pak plamínek chodili zapalovat i další obyvatelé. Ve středověku to byl první plamen z rodiště Ježíše Krista.
Pro mě je to silná metafora pro naši vlastní psychiku. I my se musíme vydat do míst, kde vládne tma (do našeho nevědomí), abychom odtamtud přinesli světlo poznání.
Jsem světlo světa (a co to znamená)
V křesťanství je důraz na světlo extrémní. Ježíš v Janově evangeliu říká: „Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Janovo evangelium jde ještě dál: "V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila."
Světlo je symbolem vědomí, ctnosti, čistoty a působení Ducha. Indický pojem Guru znamená doslova "ten, který rozhání tmu".
Co je ale ta tma? Tma je nedostatek světla. Je to místo, kam nevidíme. Řekl bych, že to je to, čím člověk nechce být. Je to opak světla. Z pohledu psychologie C. G. Junga je tma nevědomí. A v tomto nevědomí žije archetyp, kterému Jung říká Stín.
Stín: Psychologie toho, čím nechceme být
Co je stín? Je to všechno to, čím člověk nechce být, ale přesto tím je. Jsou to naše "neuspořádané náklonnosti", jak by řekl Ignác z Loyoly.
Do stínu vytlačujeme vše, za co se stydíme, vše naše temné inklinace a zájmy:
Naši sexualitu a instinktivní chování.
Agresivitu a sobectví.
Lásku k penězům a moci.
Slabost, úzkostlivost a zbabělost.
Neschopnost přijmout odpovědnost.
Stín je ta část nás, která vrhá tmu, když se postavíme ke světlu. A ten stín je jednak součástí nás, myšleno nás jako zastřešujícího bytosného já, ale zároveň je zcela automní částí naší osobnosti.
Souboj na poušti: Ďábel je v nás
Když přemýšlím o příbězích velkých mistrů – Ježíš bojující s ďáblem v poušti, svatého Antonína s démony nebo Buddhy bojujícího s Márou – napadá mě jedna kacířská, ale psychologicky fascinující myšlenka.
Co když nebojovali s vnější bytostí? Co když bojovali sami se sebou?
Zdá se mi, že ďábel a démoni byli obsahy jejich vlastního nevědomí (stínu), které se v tichu, samotě a během půstu vynořily na povrch. Tyto obsahy k nim začaly mluvit a chtěly si prosadit svou.
Podívejme se na to, jakým arzenálem pokušení stín disponuje:
1. Pokušení majetkem (Naše přirozená hamižnost)
Ježíš je pokoušen, aby pro sebe získal svět. Ďábel ho vezme na vysokou horu a ukazuje mu všechna království světa a jejich slávu. Říká mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."
Podobně Svatý Antonín v poušti našel "hrnec zlata" a bylo mu slíbeno bohatství. Oba byli pokoušeni lidskou náklonností k majetku a hamižností, která je součástí našeho stínu. Vlastně naší přirozenosti.
2. Pokušení "temnou racionalitou" (Pýcha intelektu)
Ježíš byl dál zkoušen i něčím, co bych nazval velmi pevnou, ale temnou racionalitou. "Kdybys byl syn boží, tak skoč ze skály a nic se ti nestane (protože je psáno, že andělé tě chytí)."
Všimněte si, že ďábelská postava je v kultuře často spojena s velkým intelektem. Scar ve Lvím králi, šílený vědec, který chce zničit svět, nebo Ďábel v podobě právníka v obleku. Nejvyšší racionalita je blízko pekelnosti. Je temná, protože si myslí, že je geniální, nejvyšší a že není nikomu a ničemu podřízena.
3. Pokušení instinkty (Zvířecí sexualita)
Buddha i Antonín byli pokoušeni představami krásných žen a jejich těl. Tady byli pokoušeni jakousi nezvladatelnou sexualitou – tou zvířecí a instinktivní.
Co stín chce? "Klaň se mi"
Všechna tato pokušení mají společný jmenovatel. Ďábel říká: "Dám ti to, pokud přede mnou padneš a budeš se mi klanět."
Z pohledu psychologie to zní, jako by se stín – odštěpená část osobnosti – snažil získat nad celou osobností nadvládu. Jakoby ji chtěl ovládnout. Nevíme proč, ale je to jeho přirozená práce. Nechat se ovládnout stínem ale znamená nechat se řídit impulsy, které přichází z nevědomí. Tedy nebýt vědomým. Žít ve tmě.
Odstup, Satane! (Když nás stín zrazuje od cesty)
Ježíš se s tímto vnitřním hlasem setkává i později, a to v šokujícím momentě. Když svým učedníkům oznámí, že musí jít do Jeruzaléma zemřít (naplnit své těžké poslání), jeho nejbližší přítel Petr ho vezme stranou a začne ho kárat: "Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!"
Ježíšova reakce je drtivá. Otočí se na Petra a řekne:
„Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
Uvědomme si, komu to říká. Říká to Petrovi, jednomu z nejvýznamnějších apoštolů. Tomu, o kterém řekl, že je Skála a že na něm postaví svou církev. A přesto hlavu svých následovníků nazval v tu chvíli Satanem.
Proč? Byl Petr Satan?
Myslím, že se to dá interpretovat psychologicky. Petr v tu chvíli projekoval na Ježíše svůj vlastní strach. Sám se bál o svůj život (což se později potvrdilo, když Ježíše třikrát zapřel, přesně jak Ježíš předpověděl).
Ježíš tedy slovem "satan" neoznačil Petra jako člověka, ale označil Petrovo nevědomí, jeho stín. Označil ten strach, pohodlnost a nedostatečnou víru, která se manifestovala tím, že se snažila Ježíše odradit od jeho cesty.
Stín se vždy snaží zachovat status quo. Snaží se nás "ochránit" před náročnou cestou, před obětí. A Ježíš věděl, že tomuto hlasu – ať už přichází zevnitř, nebo z úst nejbližšího přítele – nesmí naslouchat, pokud chce naplnit své poslání.
Závěr: Ředit tmu světlem
Věřím, že člověk je ve své podstatě utkán ze světla. Zkušenosti lidí s NDE (zážitky blízké smrti) to potvrzují – popisují světlo, které je milující a živoucí.
Mystik Emanuel Swedenborg naznačuje, že duše po smrti odcházejí tam, kde je úroveň světla, která je jim příjemná. Temné duše vyhledávají temnotu, protože světlo by je bolelo. Čisté duše mohou jít blíže ke zdroji světla.
Naše životní cesta je tedy metaforickou cestou rytíře pro Betlémské světlo. Naším úkolem je poznávat svůj stín. Ne ho potlačit, ale poznat ho a přiznat si ho. Tím, že si ho přiznáme ("ano, jsem také hamižný, jsem také zbabělý"), ho "ředíme".
Odebíráme mu jeho autonomní moc nad námi.
A tím vytváříme v sobě prostor, abychom mohli přijmout více světla.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do tohoto tématu v audio podobě v epizodě podcastu Světlo a temnota.
Přečtěte si Karlaze: Téma individuace a překonávání vlastních stínů je jednou z hlavních linek knih Karlaz. Objednejte si ji a získejte svého osobního průvodce na cestu.
Vydejte se na pouť: Doprovázená pouť je dobrým způsob, jak se potkat se svým stínem. Na cestě a tichu padají masky a my vidíme, kdo skutečně jsme. Zjistěte více a rezervujte si svůj termín.
Kompletní průvodce smyslem života: Desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumejte zdarma Kompletního průvodce smyslem života, kde najdete nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře