top of page

Srdce temnoty a Apokalypsa: Proč v sobě každý neseme kousek šílenství

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • před 3 dny
  • Minut čtení: 4
tomáš gavlas Putování u Vltavy 2025
Putování u Vltavy 2025

Milý spoluhledači poznání, tento článek bude trochu jiný. Je to mé osobní filmové a literární doporučení přímo pro tebe.


Nedávno jsem u moře, s knihou zasypanou pískem, dočetl novelu Srdce temnoty od Josepha Conrada. Ten pocit, který ve mně zůstal, byl tak silný, že jsem se rozhodl ho sdílet. Není to jen recenze. Je to zpráva o tom, co se stane, když člověk sestoupí do hlubin vlastního nevědomí.


Doporučuji ti "svatou trojici" děl, která se doplňují a tvoří jeden komplexní zážitek: film, dokument o jeho natáčení a původní knihu.



1. Film: Apokalypsa (Cesta do hlubin šílenství)


Když jsem na vysoké škole poprvé viděl film Apocalypse Now (česky Apokalypsa) od Francise Forda Coppoly, nechutnal mi. Čekal jsem válečný film jako Četa, ale dostal jsem těžkou, depresivní, psychedelickou plavbu vietnamským peklem.


Až když jsem ho ale viděl loni znovu, všechno zapadlo. Už jsem se nedíval na válečný film. Díval jsem se na existenciální cestu do lidského nitra.


Příběh je jednoduchý: Kapitán Willard dostane úkol plavit se proti proudu řeky do Kambodže a zlikvidovat plukovníka Kurtze. Kurtz, kdysi elitní důstojník, v džungli zešílel a vytvořil si vlastní království, kde ho domorodci uctívají jako boha.

Co mě na tom fascinuje, je ta metafora. Čím hlouběji Willard pluje proti proudu řeky, tím hlouběji se propadá do šílenství a temnoty. Řeka reprezentuje cestu do nevědomí.


Tento motiv "sestupu" a změny perspektivy jsem se snažil zachytit i ve své knize Karlaz, konkrétně v příběhu Srdce poutníka. I tam začíná cesta civilně, ale jak se postava Mestiza dostává hlouběji do pouště, prožitek se stává temnějším, těžším a – jak mi napsal jeden čtenář – možná i více biblickým.




Aby byl zážitek úplný, musíš vidět dokument Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse, který natáčela Coppolova žena Eleanor.

Coppola byl vizionář. Vsadil na Apokalypsu všechno. Založil vlastní společnost, zastavil dům, dal všanc svou budoucnost. A natáčení se změnilo ve skutečné peklo, které zrcadlilo děj filmu:

  • Natáčelo se na Filipínách ve skutečné džungli.

  • Helikoptéry měl pronajaté od diktátora, který je v průběhu natáčení odvolával do skutečných bojů s rebely.

  • Tajfun zničil kulisy.

  • Hlavní herec Martin Sheen dostal v džungli těžký infarkt.

  • Marlon Brando (Kurtz) přijel nepřipravený, s nadváhou, nečetl scénář ani knihu a odmítal se učit text.


Sám Coppola ve slavném citátu řekl:

"Můj film není o Vietnamu. On je Vietnam. Byli jsme v džungli, bylo nás moc, měli jsme přístup k příliš mnoho penězům a drogám a postupně jsme zešíleli."

Tento dokument rozšiřuje zážitek z filmu o 100 %. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi genialitou a šílenstvím, mezi řádem a chaosem.


tomáš gavlas Putování u Vltavy 2025
Putování u Vltavy 2025

3. Kniha: Srdce temnoty (Původní pramen)


A nakonec: předloha od Josepha Conrada z roku 1899. Přestože se odehrává v Kongu v éře brutálního kolonialismu, téma je stejné. Námořník Marlow pluje pro slonovinu a hledá pana Kurtze – nejlepšího agenta společnosti, který v divočině propadl temnotě.


Kniha není stylisticky nejjednodušší, ale zanechá v tobě otisk. Co mě fascinovalo nejvíc, je postava Kurtze.


Kurtz byl původně idealista. Produkt evropské civilizace v celé její kráse. Muž, který tam jel "šířit světlo". Ale v izolaci, bez dohledu policie a sousedů, bez společenských zábran, se z něj stal netvor.


Máte v sobě Kurtze? (Stín v nás)


To byl můj nejsilnější prožitek. Ne že bych ke Kurtzovi vzhlížel, ale pocítil jsem tu potencialitu. Uvědomil jsem si, že i já v sobě mám možnost stát se Kurtzem. Že to v sobě má asi každý člověk.


Pod tím nánosem civilizace, kultury, obleků a zdvořilých pozdravů "dobrý den" je v nás něco primitivního. Něco, co může extrémní situace – jako izolace v džungli – otevřít.


Conrad nám ukazuje děsivou pravdu: "Divošství" není vlastností domorodců. Je to potenciál skrytý v srdci každého civilizovaného člověka.


Závěr: Džungle ti šeptá pravdu


V knize je krásná věta:

"Džungle mu zašeptala věci o něm samém, které nevěděl, a on byl okouzlen."

To je to, co všechna tři díla spojuje. Ta cesta proti proudu řeky se neodehrává jen ve Vietnamu nebo v Kongu. Je to cesta, kterou může kdykoliv podniknout každý z nás. Je to cesta do vlastního nitra, kde čeká naše osobní džungle. Naše skutečná, možná i temná povaha.


Vidíš ji tam?


Pokračujte na své cestě



tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page