Co se stane po smrti? Dělejte rozhodnutí, která přežijí vaši smrt. (#27)
- Tomáš Gavlas
- před 21 hodinami
- Minut čtení: 6
Co se stane, až umřeme? Nastane tma, jak říká Stephen Hawking – mozek je jako počítač, který se vypne? Nebo je to jen průchod, most mezi dvěma světy? A pokud nějaké "potom" existuje, řídí se náš průchod nějakými pravidly?
Téma smrti je možná to nejposvátnější a nejtěžší ze všech. Když o něm píši, cítím, že teoretizuji o něčem, co jsem nezažil, jako bych natahoval ruku ke vzdálenému slunci, které pálí. Přesto je to otázka, která leží v srdci každé lidské cesty.
V textu doprovodíme poutníka Karlaze k lůžku jeho umírajícího přítele, mistra Romualda, abychom se pokusili nahlédnout za oponu a pochopit, proč jsou naše dnešní volby důležitější, než si myslíme.
Poslechněte si tuto sérii jako podcast.
Co se stane po smrti? Zážitky blízké smrti (NDE) a reinkarnace
Nejprve si přiznejme: nevíme. Pokud nemáte silnou osobní zkušenost, zůstávají obě možnosti – trvalý konec i pokračování – stejně pravděpodobné. Věda to má těžké, protože nemá nástroje, jak tuto zkušenost změřit. Většinový vědecký pohled je ten Stephenem Hawkinga: „Pro rozbité počítače není žádné nebe nebo posmrtný život, jde o pohádku pro lidi, kteří se bojí tmy.“
Přesto existují badatelé, kteří se tomuto tématu věnují. Raymond Moody ve své knize Život po životě zpopularizoval fenomén NDE (Near Death Experience) – zážitků blízkých smrti. Studie AWARE z roku 2014 (a později i AWARE 2 z roku 2023) na Univerzitě v Southamptonu, která zkoumala přes 2000 pacientů po zástavě srdce, zjistila, že téměř 46 % z nich mělo nějaké vzpomínky a 9 % prožilo plnohodnotný NDE (pocity míru, světlo, mimotělní zážitek).
Podobně fascinující je práce Dr. Iana Stevensona (a jeho následovníka Jima Tuckera) z University of Virginia, Division of Perceptual Studies. Stevenson desítky let sbíral a ověřoval případy dětí (popsal jich přes 3000), které si pamatovaly detaily ze svých údajných minulých životů – jména, místa i způsob smrti. Často měly i mateřská znaménka v místech smrtelných zranění. Stevenson vytvořil odvážnou hypotézu, že reinkarnace může být reálný jev a že některé naše fobie, rysy a nemoci nemusí být vysvětlitelné jen genetikou a prostředím. Přestože je to na okraji vědeckého zájmu, data jsou udivující.
Věčný návrat: Co říkají filozofové
To, co věda opatrně zkoumá, popisují filozofové a mystikové po tisíciletí. Sókratés ve slavném Platónově dialogu Faidón, který se odehrává těsně před jeho smrtí, argumentuje pro nesmrtelnost duše. Používá princip „vzniku opačného z opačného“ – jako spánek vzniká z bdění a bdění ze spánku, tak i život musí vznikat ze smrti a smrt z života. Život má tedy charakter univerzální pulzace.
Co se stane po smrti ? Sókratés (stejně jako Buddha nebo Nietzsche) mluví o principu věčného návratu. Duše, která není očištěna, putuje do Hádu, překročí řeku Léthé (řeku zapomnění), je souzena, a nakonec se vrací do nového pozemského života. Cílem je duši očistit, aby se z tohoto cyklu vymanila. Je to princip, který znal Ralf Waldo Emmerson (inspirovaný Swedenborgem) a nazýval ho „Oversoul“ (Naduše). Všichni mluví o jednom: o principu věčného návratu, který není dokončen, dokud člověk neudělá, co má a nenaplní své životní poslání.
Hra života a posmrtná kauzalita
Karlaz dorazí k umírajícímu Romualdovi, který je se smrtí smířený. Jeho přítel se ho neptá "jak ti je", ale položí filozofickou otázku: „Karlazi, neplatí snad, že stejně jako je ze života smrt, tak podobně je i život ze smrti?”
Romuald pak mnichům shromážděným okolo lůžka sděluje své poslední vidění:
„Přišel ke mně duch a ukázal mi, že věci, které člověk provede za života, už po smrti nemohou být vráceny zpět. Až se stříbrná šňůra přetrhne, kostky odhalí má čísla a nikdo je hned nevezme do ruky, aby byly znovu hozeny. Duše odejde na místo, ke kterému za života nejvíc směřovala, a tam potká věci podobné těm, které tolik milovala. Laskavá k laskavým a násilná k násilným.“
Tím Romuald rozbíjí představu, že všichni bez rozdílu půjdeme do nebe. Pokud by smrt setřásla všechny naše hříchy, bylo by to spravedlivé jen pro ty, kdo jednali špatně. Karlaz to potvrzuje: „Svět za sněžnou čarou není jen květnatou nivou, ale i místem velkého soužení.“
Kam naše duše půjde, je tedy kauzální – je to přímý následek našich skutků, voleb a toho, co jsme milovali.
Sklizeň: Plevy do ohně, obilniny do sýpky
Romuald ve své vizi pokračuje a popisuje poslední soud jako sklizeň:
„Duch mi řekl, že přijde čas sklizně... Špatné plody budou zahozeny, nezralé vráceny k dozrání a jen ty dobré uchovány... Duše se podobá soustu, které prochází trávicím ústrojím. Co je v ní dobré, bude vstřebáno k posílení věčného těla a vše zlé vyloučeno do stok. Stejně jako výkaly a zvratky.”
Je to obraz spravedlivého soudu, který známe ze všech velkých tradic – vážení duše proti pírku pravdy v Egyptě, přechod přes most Chinvat v Zoroastrismu, Matoušovo podobenství o lopatě, která oddělí pšenici od plev.
Soudí se podle Pravdy. A to není nic hezkého pro hříšníky (jako jsem já).
Jak nebýt plevou?
Jak tedy obstát? Karlaz shrnuje Romualdovo poselství do tří bodů, které tvoří východisko pro charakter životních rozhodnutí, která dokáží překonat smrt:
Zůstat ctnostným navzdory okolnostem.
Věřit v cestu.
Rozhodovat se pro věci dobré a pravdivé.
Zní to jednoduše, ale je to asi ten nejtěžší úkol. Co je ctnost? Je to trpělivé přijetí, nebo aktivní boj se zlem? Co je pravda a dobro? Jak se správně rozhodnout v otázkách svého směřování, rodiny, zdraví nebo politiky. V mnoh rozhodnutích je často pravda zahalená v mlze a každá strana má své argumenty?
Upřímně?
Často nevím. Čím víc se snažím pochopit, co je v životě dobré, tím víc vím, že nic nevím. Jsme zahlceni informacemi a protichůdnými názory. Rozhodovat se pro „dobro“ a „pravdu“ může být v této složitosti často nad naše síly. „Co je pravda?“ ptal se Pilát. Je těžké znát pravdu. Většinou se rozhodujeme spíše podle svého názoru, co si myslíme, že je dobré, ne podle pravdy skutečné.
Splnit za života tyto tři body je pro většinu z nás těžko realizovatelné. Je to nad naše schopnosti. Přesto se můžeme snažit. Alespoň usilovat a nepropadat malomyslnosti jak oslík z Medvídka Pú. Věřit, že k našemu úsilí poznat pravdu a chovat se spravedlivě bude přihlédnuto.
Dělat rozhodnutí, která přežijí vaši smrt
Když Romuald zemře, mnichové pláčou. Karlaz je utiší a dává jim poslední lekci, která je shrnutím celého dnešního tématu:
„Romuald s vámi zůstane ve vašich srdcích... Rozjímejte nad jeho smrtí. Učte se z ní, abyste na smrtelné posteli mohli i vy svým blízkým říci, že to mělo smysl a svůj život jste nepromarnili... Mistr vám ukázal, že důležité je v životě dělat jen taková rozhodnutí, která přežijí vaši smrt. Smrt přijímejte jen jako most mezi dvěma světy. Vaše dnešní volby jsou materiálem, ze kterého se buduje vaše posmrtné tělo. Dělejte jen taková rozhodnutí, jejichž váhu unesete i na cestě věčností.“
Vědomí vlastní smrtelnosti nás nemá vystrašit. Má nás nadchnout pro život. Karlaz na konci říká Eliášovi:
„Nic totiž poutníka nepovzbudí k chůzi víc než vědomí, že jeho pozemská cesta může sice zítra skončit, ale místo, na které dojde, se promítne na věčnost.“
Pokračujte na své cestě
Přijetí vlastní smrtelnosti je největším darem pro smysluplný život. Pokud chcete toto téma prozkoumat hlouběji:
Kompletní průvodce smyslem života: Rozcestník pro desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumejte je zdarma a najděte nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.
Poslechněte si podcast: Ponořte se hlouběji do tohoto hutného tématu a poslechněte si celou dvacátou sedmou epizodu podcastu Karlaz: Cesta člověka. Zvu vás také k poslechu našeho rozhovoru s Veronikou Mouchovou o jejích zážitcích s doprovázením umírajícího otce.
Přečtěte si Karlaze: Kniha Karlaz je plná podobných zamyšlení, která vám pomohou navigovat klíčovými životními rozhodnutími. Je to průvodce, který vám pomůže najít odvahu a moudrost pro vaši cestu Objednejte si ji a získejte svého osobního průvodce na cestu.
Vydejte se na pouť: Pouť je často vnímána jako „nácvik smrti“ – opouštíme starý život, abychom se na konci cesty mohli znovu narodit. Doprovázená pouť je příležitostí, jak v tichu rozjímat o své cestě a rozhodnutích, která na ní děláme. Zjistěte více a rezervujte si svůj termín.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře