Jak zvládnout nejistotu: Nadčasový návod do těžkých časů
- před 2 dny
- Minut čtení: 5
Většinou se nesnažím komentovat aktuální politickou situaci, covid nebo války. Mým cílem je přinášet témata, která jsou nadčasová. Chci, abyste se k mým textům nebo podcastům mohli vrátit za pět či deset let a stále v nich našli hodnotu – podobně jako v příběhu Karlaze, který má být společníkem pro vaši vlastní meditaci, ne jen rychlou nalejvárnou.
Přesto ale nemohu ignorovat kontext, ve kterém žijeme. Ať už tento text čtete kdykoliv, vznikl v době, kdy se svět otřásal. Pro mě to byl říjen 2022. Měli jsme za sebou pandemii, za humny zuřila válka na Ukrajině, inflace lámala rekordy a ceny energií letěly prudce vzhůru.
Možná to prožíváte více, možná méně. Já se sice považuji za optimistu, ale upřímně – do roku 2022 jsem vůbec neřešil, kde se bere plyn. Bral jsem ho jako samozřejmost. Stejně tak mír v Evropě. Narodil jsem se v roce 1987 a tanky jedoucí na Kyjev pro mě byly něčím nepředstavitelným. A najednou vidím, jak na Oděsu – město, kde jsem si před deseti lety koupil nové adidasky a popíjel kvas – padají bomby.
To všechno vytváří jeden zásadní pocit, u kterého bych chtěl dnes zapíchnout vlajku.
Nejistota.
Proč nás nejistota tak děsí?
Lidé nemají rádi existenciální nejistotu. Celá naše historie je vlastně snahou udělat z nejistého jisté. A musím říct, že se nám to dlouho dařilo. Žijeme ve světě, který je do velké míry předvídatelný. Metro jezdí na minutu přesně, školka a škola je otevřená vždy ve stejnou hodinu, když onemocním, zajdu k lékaři. Pokud jste zaměstnaní, víte, že jednou za měsíc přijde výplata.
Tento systém nám umožnil plánovat budoucnost. Když cítíme pevnou půdu pod nohama, odvažujeme se investovat, dělat změny, rozvíjet se. Ale když se tato půda zatřese – jako se to stalo během covidu nebo při vypuknutí války – naše jistoty se hroutí. Vzpomeňte si na únor 2020. Svět se zavřel, burzy padaly o desítky procent a nikdo nevěděl, co bude.
To je ale už pryč, ale možná teď čelíme jiné krizi – ekonomické, bezpečnostní nebo vaší osobní. Ale ten princip je stejný. K vnějším stresorům si každý z nás přihazuje svůj batoh osobních starostí: zdraví, vztahy, práce.
Výsledkem je, že se trápíme. Panické ataky jsou běžné, antidepresiva už nejsou tabu ani pro teenagery a psychoterapeuti mají plno. Bojíme se toho, co bude.
Jak se na to připravit? Jak zvládnout nejistotu a zbavit se paralyzujícího stresu?
Možná vás to překvapí, ale i v dnešní moderní době dává smysl podívat se pro radu do Bible.
Jak zvládnout nejistotu? Práce na dnešním dni
V Matoušově evangeliu (kapitola 6) najdeme pasáž, kde Ježíš mluví k lidem, kteří se – stejně jako my dnes – báli budoucnosti. V tom jsou staré texty geniální; ukazují, že lidské „softwarové nastavení“ se za dva tisíce let moc nezměnilo.
Ježíš říká velmi sebevědomě: „Nemějte starosti!“
„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. (...) Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. (...) Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?“ (Mt 6,25-27)
A pointa přichází v závěru:
„Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“ (Mt 6,34)
Není to výzva k nezodpovědnosti nebo k tomu, abychom žili rozmařile. Je to výzva k radikálnímu návratu do přítomnosti. Ježíš nám říká: Zkraťte rámec svých obav na dnešek.
Proč? Protože starosti o budoucnost nám život neprodlouží. Naopak. Přehnané strachování se o zítřek je vlastně taková „prokrastinace od dneška“. Je to hamartia – míjení se cílem. Tím, že neustále hledím do budoucnosti a maluji si černé scénáře, mi dnešek proklouzává mezi prsty.
Vezmi kosu a pracuj
Představuji si to tak, jako by nás Ježíš volal k práci. Jako by říkal: „Nestůj opřený o kosu na poli a nedívej se vyděšeně k obzoru, co přinese zítřek. Vezmi tu kosu a pracuj na tom, co je před tebou teď.“
Ježíšova výzva je pragmatická: Řeš problémy den za dnem. To je tvá práce. Dnešek má problémů dost:
Vyčistit si zuby.
Udělat svou práci.
Zaplatit složenky.
Uklidit si pokoj.
Nakoupit a připravit jídlo.
Jít na procházku.
Věnovat se dětem.
To je dost starostí na jeden den, ne? Tak u nich zůstaňme. Zúžit perspektivu na „tady a teď“ je v dobách nejistoty tou nejlepší strategií. Je to jako na pouti. Když jste unavení, bolí vás noha a venku je bouřka, nepomůže vám přemýšlet, jestli ujdete ještě sto kilometrů. Pomůže vám soustředit se jen na ten jeden, jediný další krok.
V modlitbě Otčenáš se říká: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Nechtějme chléb na rok dopředu. Nechtějme záruky na pět let. Prosíme o sílu a zdroje pro tento jeden den. To je těžký trénink v odevzdání a v soustředění.
Trénink odolnosti (Pavel z Tarsu)
Druhý text, který mi pomáhá v dobách nejistoty, napsal svatý Pavel v listu Filipským.
„Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek.“ (Fp 4,11-12)
Pavel zde mluví o něčem, co bychom dnes nazvali resiliencí nebo životní odolností.
My lidé máme jednu vlastnost: na zvyšování životní úrovně si zvykáme okamžitě. Vyhřívané sedačky v autě, plná lednice, dovolená u moře... Jakmile to máme, stane se to naším novým standardem. Ale když se „pulzace vesmíru“ obrátí a my o tento standard přicházíme, bolí to. Cítíme to jako křivdu.
Pavel (a podobně i stoičtí filosofové jako Epiktétos) nám nabízí jinou cestu: Naučit se být spokojený nezávisle na vnějších okolnostech.
Hra na dobrovolné uskromnění
Vždycky je lepší se uskromnit dobrovolně, z vlastní vůle, než k tomu být donucen okolnostmi. Je to trénink svobody rozhodování. Můžeme to brát jako hru, kterou hrajeme sami se sebou:
Můžeme zkusit žít jednoduše a zbavit se zbytečností.
Můžeme jezdit starším autem, i když máme na nové.
Můžeme si odpustit nový telefon.
Můžeme jíst častěji obyčejná jídla jako čočku.
Můžeme najít radost v koníčcích, které jsou zadarmo – houbaření, knihovna, chůze.
Tím budujeme svou odolnost. Připravujeme se na to, že život není jen růst. A když přijdou těžší časy, nezaskočí nás to tolik, protože víme, že naše štěstí nestojí na hmotném nadbytku.
Vděčnost jako kotva
Jsem optimista. Věřím, že i když se situace ve světě komplikuje, stále žijeme v podmínkách, o kterých se většině lidí v historii ani nesnilo. Na těžké časy se nepřipravíme tím, že budeme obsesivně sledovat zprávy a děsit se každého titulku.
Připravíme se na ně tím, že budeme plně žít dnešek. Že budeme dělat svoji práci. A že budeme trénovat svou schopnost uskromnit se. A když vás přepadne naštvání, že jsou drahé energie nebo že si něco nemůžete koupit, vzpomeňte si na vděčnost.
Mnoho lidí, kteří dnes leží v nemocnicích nebo žijí ve válečných zónách, by dalo cokoliv za to, aby mohli řešit naše „problémy“. Takže, jak zvládnout nejistotu? Dělejte to, co je před vámi dnes. A naučte se být spokojení, ať už máte hojnost, nebo nedostatek.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do tohoto tématu v audio podobě v epizodě podcastu Zlo
Přečtěte si Karlaze: Karlaz: Cesta člověka, Karlaz: Posel je zprávou a Karlaz: Srdce poutníka jsou tři knižní průvodci, kteří vám pomohou najít odvahu a moudrost pro vaši cestu
Vydejte se na pouť: Stojíte před důležitým rozhodnutím? Procházíte obdobím velkých změn? Načerpejte inspiraci a klid během putování přírodou
Kompletní průvodce smyslem života: Desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumejte zdarma Kompletního průvodce smyslem života, kde najdete nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře