Amor Fati: Proč milovat svůj osud?
- Tomáš Gavlas
- před 4 dny
- Minut čtení: 5
Dnes se ponoříme do jednoho z nejsilnějších, ale zároveň nejtěžších životních přístupů, které filosofie nabízí. Do konceptu Amor Fati.
Je to latinský obrat, který v překladu znamená „láska k osudu“.
Nejčastěji je spojován s německým filosofem Friedrichem Nietzschem, ale jeho kořeny sahají mnohem hlouběji – k římským stoikům jako byl Marcus Aurelius nebo Epiktétos, a dokonce i k křesťanské mystice či buddhismu. Zdá se, že jde o univerzální lék na lidské utrpení: Schopnost přijímat věci takové, jaké jsou. A nejen je přijímat, ale mít je rád.
Nietzsche: Šílenec, nebo prorok? (A proč nebyl nacista)
Než se pustíme do hloubky, musíme si vyčistit stůl. Když se řekne Nietzsche, mnoha lidem naskočí kopřivka. Mají ho zafixovaného jako „toho filosofa, co inspiroval Hitlera“.
„Nicht.“ Takhle to nebylo.
Je pravda, že nacisté jeho myšlenky zneužili, ale Nietzsche zemřel v roce 1900, dávno před vznikem Třetí říše. K nacismu a antisemitismu měl ve skutečnosti odpor. Bohužel, jeho sestře, která se starala o jeho pozůstalost v roce 1934 daroval Hitler krásný puget a ona mu na oplátku darovala Nietzscheho vycházkovou hůl. Myslím že Nietzsche sám by mu jí nedal. Nesuďme tedy myslitele za hříchy jeho interpretů.
Nietzsche byl složitý. Jeho slavný výrok „Bůh je mrtev“ nebyl radostným výkřikem ateisty. Bylo to varování. Nietzsche si uvědomoval, že s nástupem vědy a racionalismu západní společnost „zabila“ biblického Boha.
A varoval, že s Bohem padne i celý morální systém, na kterém naše civilizace stojí (desatero, charita, hodnota jedince). Bál se, že lidstvo upadne do nihilismu.
Nadčlověk jako provazochodec
Jeho řešením byl Nadčlověk (Übermensch). Opět, zapomeňte na nacistické karikatury svalnatých blonďáků. Nadčlověk je pro Nietzscheho ten, kdo se nespokojí s pohodlností „stáda“. Je to někdo, kdo překoná sám sebe, kdo si vytvoří vlastní hodnoty a smysl, i když starý Bůh je mrtev.
Nietzsche používá krásnou metaforu: Člověk je lano natažené mezi zvířetem a Nadčlověkem. Lano nad propastí. Je to cesta nebezpečná, úzká a těžká.
Připomíná mi to Ježíšova slova z Matoušova evangelia: „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby... Těsná brána a úzká cesta však vede k životu.“
A právě jedním z nejtěžších úkolů na této úzké cestě k velikosti je přijetí Amor Fati.
Amor Fati. Co to znamená „Milovat svůj osud“?
Nietzscheho definice lidské velikosti zní takto:
„Moje formule pro lidskou velikost jest amor fati: nic nechtít jinak, ani do budoucna, ani do minula, ani na věky věků. Nejen snášet, co je nutné, tím méně to zatajovat – všechen idealismus je zalhávání nutnosti – nýbrž, co je nutné, milovat…“
Přečtěte si to znovu. Nic nechtít jinak.
To je radikální myšlenka. Většinu života trávíme tím, že chceme věci jinak. Chceme jiné počasí, jinou vládu, jinou práci, jiné zdraví, jinou minulost.
Tento postoj má blízko k indiferenci, o které mluví svatý Ignác z Loyoly. V Duchovních cvičeních Ignác radí, že abychom se dobře rozhodovali, musíme být "indiferentní" (lhostejní v tom nejlepším slova smyslu) k tomu, zda jsme zdraví nebo nemocní, bohatí nebo chudí. Nemáme lpět na výsledku, ale sledovat vyšší cíl.
Zatímco Ignác to vztahuje k Bohu, Nietzsche (který Boha "pohřbil") to vztahuje k životu samotnému.
K realitě.
Osud je pro Nietzseho nutnost. Je to determinace.
Fate vs. Destiny (Pokerová partie života)
Zde se musíme zastavit u slova "osud". V češtině pro něj máme slova osud a úděl, která splývají. Angličtina je ale přesnější – rozlišuje Fate a Destiny.
Fate (Fatum): To je osud determinovaný. To jsou karty, které vám byly rozdány. Já třeba to, že měřím přes dva metry, že jsem se narodil v Čechách, že mám vysoké nárty, nebo že mám sklon k určitým nemocem. To je Fatum. To nezměním. Je to ta "nutnost", o které mluví Nietzsche.
Destiny: To je to, jak s těmi kartami zahraji. To je můj osud, který tvořím svou svobodnou vůlí.
Představte si to jako poker. Pokud dostanete dvě esa, máte statisticky 80% šanci na výhru (Fate). Ale pokud hrajete špatně, prohrajete. Naopak, hráč se sedmičkou a dvojkou (špatný Fate) může díky svým schopnostem a odvaze vyhrát (Destiny).
Amor Fati znamená milovat ty karty, které jsem dostal. Nechtít jiné. Neplakat, že nemám esa. Ale vzít tu sedmičku a dvojku, zamilovat si tu výzvu a zahrát s ní tu nejlepší hru mého života.
Utrpení jako "nosič" (A druhý šíp)
Proč je to tak těžké? Protože život bolí. Sám Nietzsche trpěl celý život. Od dětství měl migrény, zvracel krev, téměř neviděl. Posledních deset let života strávil v šílenství, upoután na lůžko.
Byl to on, kdo řekl: „Co mě nezabije, to mě posílí.“
Zajímavá je etymologie slova trpět. Anglické suffer pochází z latinského sufferre – nést. Trpět znamená "nést náklad". Všichni si neseme nějaký náklad.
Ale Nietzsche říká: Nejen ho snášet (zatnout zuby a vydržet), ale milovat ho.
Tady nám může pomoci Buddhismus a jeho podobenství o druhém šípu. Buddha říká, že v životě k nám letí první šíp. To je čistá bolest – nemoc, ztráta, fyzická bolest. Tu nemůžeme ovlivnit. Zabodne se do nás. Ale pak často přiletí druhý šíp. A ten si do sebe zabodneme sami. To je naše reakce: "Proč zrovna já? To není fér! Nenávidím to!"
Tento druhý šíp je naše stěžování, naše nepřijetí, náš odpor. Ten způsobuje utrpení. Amor Fati je umění, jak se vyhnout tomu druhému šípu. Přijmout ten první (bolest) jako nutnost, ale nepřidávat k němu utrpení z odporu.
Konec stěžování: Staňte se tím, kdo vidí krásu
Jsem sám často stěžovatel a žalobce. Když je mi těžko, stěžuju si. Ale uvědomuji si, jak je to toxické. Když si neustále stěžujeme – na politiku, na šéfa, na zdraví, na rodiče – vytváříme kolem sebe mraky zatrpklosti. Je to, jako bychom na druhé prskali viry své nespokojenosti. Nikomu to nepomáhá.
Nietzsche má k tomu nádhernou výzvu:
„Chci se stále více učit vidět v nutnosti věcí krásu: - tak budu jedním z těch, kdo činí věci krásnými. Amor fati: to budiž od nynějška mou láskou! Nechci vést válku proti ošklivosti. Nechci být žalobcem… chci být tím, kdo říká jen Ano!“
Krása je v očích toho, kdo se dívá. Pokud se naučíme vidět v našem osudu (i v těch těžkých kartách) nutnost a smysl, učiníme svůj život krásným.
Závěr: Poutník a jeho cesta
V knize Karlaz: Posel je zprávou je pasáž, která to shrnuje:
„Většině poutníků nezpůsobuje to největší utrpení cesta samotná, ale skutečnost, že nepřijímají bolest a těžkosti, které s ní souvisejí. Nepřijímají cestu takovou, jaká skutečně je, ale snaží se, aby byla taková, jakou si oni přejí.“
Je neuvěřitelně těžké milovat osud, když máte chronické bolesti nebo jste přišli o všechno. Je to možná ta nejtěžší věc na světě. Ale Nietzsche nám ukazuje, že je to také cesta k největší hloubce. "Pouze velká bolest umí osvobodit ducha," napsal.
Zkuste se dnes podívat na svůj život – na všechno to, co se vám stalo, co vás trápí, co jste si nevybrali.
A zkuste si říct: Tohle je moje. Tohle je nutné. Nebudu chtít nic jinak. Budu to milovat a zahraju s tím tu nejlepší hru.
Držím vám palce.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do tohoto tématu v audio podobě v epizodě podcastu Proč milovat svůj osud?
Přečtěte si Karlaze: Karlaz: Cesta člověka, Karlaz: Posel je zprávou a Karlaz: Srdce poutníka jsou tři knižní průvodci, kteří vám pomohou najít odvahu a moudrost pro vaši cestu
Vydejte se na pouť: Stojíte před důležitým rozhodnutím? Procházíte obdobím velkých změn? Načerpejte inspiraci a klid během putování přírodou
Kompletní průvodce smyslem života: Desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumejte zdarma Kompletního průvodce smyslem života, kde najdete nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře