Osobní hranice: Proč potřebujete ochránit svůj vlastní erb?
- před 16 hodinami
- Minut čtení: 5
Pustíme do tématu, které je pro naše duševní zdraví naprosto klíčové, i když se o něm začalo mluvit relativně nedávno. Tím tématem jsou osobní hranice a jejich obrana.
Začnu trochu netradičně – etymologií a historií tohoto pojmu.
Kdy jsme začali řešit hranice?
Pojem "osobní hranice" je v lidské historii vlastně novinkou. Existuje skvělý nástroj od Googlu, Google Book Ngram Viewer, který prohledává miliony knih a ukazuje, jak často se určitá slova v historii používala.
Když jsem do něj zadal "personal boundaries", zjistil jsem zajímavou věc. Do roku 1960 se tento pojem prakticky nevyskytoval. S jednou výjimkou – okolo roku 1860.
Tehdy se objevil v dosti specifických kontextech: v teologických spisech o posmrtném životě, v úvahách o sportu a v záznamech z parlamentních debat.
Masivní nárůst přišel až v 80. letech 20. století a svého vrcholu dosáhl pojem v roce 2013. Co to znamená? Že žijeme v době, kdy se téma vymezení vlastního prostoru stalo naléhavějším než kdy dřív.
Co jsou osobní hranice? (Definice pro život)
Pokud bych měl definovat, o čem se dnes budeme bavit, řekl bych to takto:
Budování a ochrana osobních hranic je dovednost komunikace a prosazování individuálních hodnot a preferencí jako způsobu, jak je zachovat a chránit před porušováním a ničením zvenku i zevnitř.
Je to dovednost, která má jediný cíl: snížit vaše utrpení ve světě. Především to utrpení, které plyne z konfliktů s lidmi, kteří mají jiné hodnoty než vy.
Symbolika štítu: Heraldika a původ slova "Border"
Pojem "hranice" (anglicky border) má fascinující původ. Vychází z německého slova "bord" (nebo francouzské bordure). Tento výraz pochází z raného středověku a heraldiky – vědy o erbech.
Původně bord označoval široký barevný lem štítu, který byl součástí rodového erbu.
Představte si to:
Erb: Symbolická reprezentace rodu. Jeho barvy, figury a motta vyprávějí příběh o tom, kdo jste, jaké jsou vaše hodnoty a co je pro vás specifické. Erb je o stálosti a dědičnosti.
Štít: Centrální prvek erbu. Nástroj obrany.
Lem (Hranice): To, co odděluje "vlastní" od "cizího". Na erbu výše vidíte i vlajky, které reprezentují spojence.
Hranice (lem štítu) se stará o to, aby se nemísilo jedno s druhým. Aby nevznikal konflikt. Abychom věděli, kde končíme my a kde začínají oni.
Štít slouží k obraně vlastního života a hodnot před útoky. A útoky nemusí být jen fyzické. Fyzický boj je často jen symptomem ideového konfliktu. Někdo chce to, co máte vy, a nerespektuje, že je to vaše. Myslí si, že na to má větší nárok.
Vzpomeňme na křížové výpravy. Křesťané chtěli osvobodit Jeruzalém, protože tam byl jejich "strom života", místo ukřižování Krista, jejich hodnotový střed. Chtěli obnovit hranici, která by oddělila to, co je pro ně posvátné, od jiných vlivů.
Erb v dnešní době: Svoboda vs. Tekuté hodnoty
Dříve jste se narodili do rodu a váš erb (a s ním i hodnoty) vám byl dán. Dnes jsme od toho osvobozeni. Žijeme v liberální době, kdy si můžeme svůj erb vytvořit sami. To je obrovská svoboda – můžeme si tvořit svůj osud (Destiny).
Ale má to háček. Ta nutnost neustálé volby je vyčerpávající. Možností je tolik, že je těžké si stanovit pevné hodnoty. Často nevíme, co je správné, nebo se bojíme někoho naštvat. A tak žijeme ve stavu "tekutých preferencí". Motáme se, místo abychom šli po jasné cestě.
Pokud nemáte pevné hodnoty (svůj erb) a hranice, vaše identita se rozmělní. Proniknou do vás hodnoty druhých. Je to jako strom. Kůra je hranice. Když datel udělá díru do kůry (prorazí hranici), dostanou se dovnitř houby a strom začne zevnitř hnít. Mít svůj štít a obtáhnout ho hranicí je pro přežití ve světě nezbytný, utilitární akt.
3 Fáze budování hranic
Jak si tuto dovednost osvojit? Vidím to jako proces o třech krocích.
1. Definice osobních hodnot a preferencí (Kdo jsem?)
Prvním problémem je, že často vůbec nevíme, co chceme. Nemáme definované své hodnoty. A když je nemáme, začneme žít životy těch druhých (Das Leben der Anderen – mimochodem skvělý film).
Žijeme v nepřirozenosti a vzniká vnitřní konflikt. C. G. Jung o lidech bez vymezených hranic říkal, že jsou pohlceni kolektivním nevědomím. Freud varoval, že člověk bez hranic se ztratí v "jednolitém davu".
Musíte si vyjasnit, kdo jste, v různých oblastech:
Duchovní hodnoty: Co je pro mě posvátné? Dokážu tolerovat, když to někdo zesměšňuje?
Morální hodnoty: Jsem zastánce desatera? Dokážu pracovat pro šéfa, který uplácí? Dokážu krýt partnera, který krade? Jakou cenu má pro mě pravda?
Osobní preference: Potřebuji svobodu, nebo řád? Jsem samotář, nebo týmový hráč? Jsem konzervativní, nebo liberální?
Materiální hodnoty: Co je "moje"? Vadí mi, když si někdo půjčuje mé věci bez dovolení? Spořím na budoucnost, nebo utrácím a žiju přítomností? (Tohle je častý zdroj konfliktů ve vztazích i firmách).
Fyzické a sexuální hranice: Kdo na mě může sahat? Jak to mám s intimitou, věrností, monogamií?
Tyto odpovědi musí vycházet z vaší přirozenosti. Jen s nimi můžete vytvořit svůj skutečný erb.
2. Komunikace (Dejte to světu vědět)
Jakmile víte, kdo jste, musíte to říct. Aby druzí věděli, co jste zač. Nemusí to být vždy slovy. Často stačí neverbální komunikace – postoj, čin. Musíte umět odmítnout to, co nechcete. Musíte kontinuálně "zůstávat ve své přirozenosti" a tím naznačovat, kým jste.
3. Obhajoba (Obrana štítu)
Tohle je nejtěžší část. Často nestačí jen naznačit. Druzí vaše hranice překročí. Buď záměrně (manipulátoři), nebo nezáměrně (lidé, kteří sami hranice nemají, děti z "nevýchovy").
Manipulátor se soustředí na svůj cíl. To samo o sobě není zlé (i Ježíš nebo Buddha se soustředili na svůj cíl). Problém nastává, když se podřídíte a necháte si vnést do svého života jejich nepořádek. Když vás obrátí proti vám samotným.
Ježíš v Matoušově evangeliu říká:
„Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí.“ (Mt 12,25)
Vy jste to království. Vaše hodnoty jsou hradby. Pokud si je necháte narušit a začnete žít v rozporu se svou přirozeností, vaše království zpustne. Je to začátek konce.
Závěr: You get what you tolerate
Neříkám, že se máte zavřít do slonovinové věže. Hranice musí mít v sobě určitou propustnost (variabilitu). I křesťan se může učit z Koránu. I samotář potřebuje společnost. Otevřenost a mírný konflikt nás mohou obohatit a posunout (individuace).
Ale základní struktura musí držet. Co je dobré, o to hranice rozšiřte. Co je špatné, to vykažte ven.
Pamatujte na anglický citát: "You get what you tolerate." (Dostáváte to, co tolerujete). Lidé se k vám budou chovat tak, jak jim dovolíte. Pokud nenastavíte hranice, nebudou vás respektovat.
Vymezení hranic je někdy "páchání nutného zla" pro ochranu vlastní integrity. Nebudou s vámi všichni šťastní. Budete pro někoho "jiní". No a co?
Osobní hranice vám vytvářejí prostor, kde můžete svobodně dýchat a stát rovně. Jejich prolomení vás nutí se hrbit.
Držte svůj štít pevně.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do tohoto tématu v audio podobě v epizodě podcastu Osobní hranice
Přečtěte si Karlaze: Karlaz: Cesta člověka, Karlaz: Posel je zprávou a Karlaz: Srdce poutníka jsou tři knižní průvodci, kteří vám pomohou najít odvahu a moudrost pro vaši cestu
Vydejte se na pouť: Stojíte před důležitým rozhodnutím? Procházíte obdobím velkých změn? Načerpejte inspiraci a klid během putování přírodou
Kompletní průvodce smyslem života: Desítky životních témat, desítky zpracovaných článků, které dohromady tvoří mapu k sobě samému. Prozkoumejte zdarma Kompletního průvodce smyslem života, kde najdete nadčasovou inspiraci pro svou životní Cestu.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře