Naivita: Kdy je dar, kdy tě zraňuje a jak zůstat otevřený?
Aktualizováno: 30. 9.
Dva rozměry naivity
Naivita pochází z latinského nativus, rozený, přirozený. Původně znamená dívat se na svět bez předsudků, očima dítěte. Může být darem: odvahou věřit, začít, milovat. Může ale i zraňovat, když přehlížíme varovné signály a opakovaně věříme lidem, kteří nám ubližují. Rozdíl není v tom, jestli věříš, ale jestli máš otevřené oči a hranice. Důvěra není totéž co důvěřivost.
„Zase jsem naletěl.“
Půjčil jsi kamarádovi peníze a už je neuvidíš. Věřila jsi partnerovi, když říkal, že nevěra byla jen jedna chyba. Podepsal jsi smlouvu, protože ten pán vypadal tak mile. A teď v tobě hlodá otázka: Jsem moc naivní? Mám přestat lidem věřit?
Nebo máš vedle sebe někoho, kdo naletí vždy znovu. Mámu, kterou okradli po telefonu. Partnera, který skočí na každý „zaručený“ investiční tip. Kamaráda, kterého pohltila nějaká skupina.
Dneska ti chci říct dvě věci, které se zdají být v rozporu. Naivita může být velký dar. A naivita může hodně bolet. Obojí je pravda. A naučit se rozeznat, kdy je co, je podle mě jedna z nejdůležitějších dovedností v životě.
Naivita (vědomá) jako pozitivní postoj
Když se zpětně podívám na ta nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě, mají často jedno společné. Z pohledu tvrdé logiky vlastně úplně nedávala smysl.
Byla dost naivní.
V roce 2017 jsem měl poměrně dobře rozjetou agenturu, čekal jsem příchod syna a proti logice věci, zůstat u jistoty a vysokého příjmu, jsem se vydal napsat knihu o duchovních tématech. Knihu, u které bylo zřejmé, že mě jen tak neuživí. Kdybych k sobě byl kritickej, odhadl rizika a s tabulkou v ruce změřil návratnost... určitě bych couvnul.
Jediné, jak to šlo udělat, bylo se špetkou naivity.
Rozhodnutí napsat Karlaze mě postupně dovedlo k podcastu, k terapeutickým poutím, k terapeutickému výcviku a ke spoustě důležitých setkání. Neříkám, že to bylo finančně správné rozhodnutí. Ale bylo správné z pohledu mojí individuace. Víc jsem se přiblížil sám k sobě. I nástup do šestiletého terapeutického výcviku v 38 letech, se dvěma dětmi a paletou dalších aktivit, v sobě nesl velkou porci naivity.
Máš v životě moment, kdy ses do něčeho vrhl po hlavě? Něco, co ti vnitřně dávalo absolutní smysl, ale tvrdou logikou světa vůbec ne? Přijde mi, že člověk často přesně neví, co je to „jeho“, ale zná směr, kterým se to nachází. A pak je to o tom dělat kroky tím směrem a být připraven měnit kurz.
Goethovi se připisuje věta, že prvním krokem ke všemu velkému je odvaha.
Já bych ho doplnil: A naivita.
Co je naivita? Význam slova, který jsme zapomněli
Naivita je ve společnosti vnímána pejorativně. Spojujeme ji s hloupostí nebo nezkušeností. Ale v původním smyslu slova naivní rozhodně neznamená hloupý.
Slovo má kořen v latinském nascor, rodit se. Z něj vzniklo nativus, rozený, vrozený, přirozený, nefalšovaný. Přes francouzské naïf se dostalo do angličtiny i do češtiny.
Naivní tedy původně znamená: takový, jaký ses narodil. Bez předsudků, zavedených vzorců a hotových konceptů. Schopnost podívat se na svět očima dítěte.
Hloupý člověk ustrnul ve vývoji nebo ve svých dogmatech. Naivní člověk do věcí vstupuje živý a otevřený. Spíš než k hlouposti má naivita blízko k bláznivosti. Řekové pro ni měli slovo moria, pošetilost, jednání, které nedává rozumný smysl.
Naivní. Tedy vrozený. Přirozený. Původní. A možná i tak trochu bláznivý.
Dvě tváře naivity: vědomá a nevědomá
Tady je jádro toho, co ti dneska chci říct. Naivita má dvě podoby a zvenku vypadají skoro stejně.
Vědomá naivita je naše volba. Vidím rizika, vím, že to nemusí vyjít, a přesto do toho jdu, protože mi to dává smysl. Mám otevřené srdce i oči. A když se ukáže, že jsem se spletl, umím zastavit.
Nevědomá naivita je slepota. Nevidím, nebo nechci vidět. Přehlížím signály, protože pravda by bolela. Věřím slibům, i když činy mluví jinak. A nezastavím, protože bych musel přiznat, že jsem se mýlil.
Vědomá naivita | Nevědomá naivita |
Věřím, a dívám se | Věřím, a nedívám se |
Otevřenost z vlastní síly | Otevřenost ze strachu z konfliktu |
Umím říct ne | Nedokážu říct ne |
Po zklamání se poučím | Po zklamání to udělám znovu |
Důvěra | Důvěřivost |
Vědomá naivita je podle mě jedna z největších ctností. Nevědomá naivita je rána, která se opakuje. Pojďme se podívat na obě.
Erasmus Rotterdamský a Chvála bláznivosti
V renesanci napsal holandský kněz a myslitel Erasmus Rotterdamský knihu Chvála bláznivosti. Za život napsal desítky knih a tisíce dopisů, a přesto je nejslavnější zrovna tahle. Mimochodem, latinský název Encomium Moriae je slovní hříčka: věnoval ji svému příteli Thomasi Morovi.
V knize vystupuje Bláznivost jako živá bohyně a chválí sama sebe. Argumentuje, proč je pro lidstvo důležitější než rozum. Na mnoha příkladech ukazuje, že chladný kalkul často vede k paralýze a neštěstí.
Naivita plození a lásky
Bohyně Bláznivost říká, že žádný muž a žena by se nedali dohromady a neměli děti, kdyby předem věděli, co všechno je čeká. Zachování lidského rodu nestojí na rozumu, ale na blouznění, vášni a naivitě. Tohle je velké téma. Své první dítě, Iziho, jsem měl s velkou dávkou naivity. A jsem za to hrozně rád. Pozvat do světa dítě není snadné, a nejde jen o peníze a nespaní. Jde i o vztah s partnerem a o to, jak obrovský a dlouhodobý závazek to je. Vím to ze svého života i z příběhů svých klinetů.
Přátelství a nedokonalost
Erasmus říká, že kdybychom na přátele aplikovali přísně racionální kritiku, neměli bychom nakonec žádné kamarády. Kdo jsi bez chyby, hoď kamenem. Já asi nemám kamaráda, který by mě občas něčím nerozčiloval. Samozřejmě mě nerozčilují tolik jako já je. Já jsem ze všech svých přátel suverénně nejotravnější. Přesto je mám rád i s jejich nedokonalostmi. A myslím, že takhle funguješ i ty. Kdo má na přátele příliš vysoký standard, je nakonec často sám. Právě naše „naivní“ ochota přehlížet drobné chyby druhých umožňuje lidem žít spolu.
Erasmus to napsal krásně:
„Moudrého zdržuje od činů to, že se radí s mnoha knihami a s minulostí, čímž do sebe nasává temný strach. Blázna naopak, pokud se nemýlím, žene kupředu to, že se nebojí ničeho z toho, co nezná, a nebere ohled na rizika.“
Erasmus byl jedním z prvních moderních myslitelů, kteří nahlas řekli, že síly mimo rozum, jako je představivost, nadšení, víra a hravost, drží společnost pohromadě stejně jako rozum.
Biblický pohled na naivitu: Proč máme být znovu jako děti
Když půjdeme ještě hlouběji, za Erasma, dostaneme se k Ježíšovu příběhu. Jak se na naivitu dívá Bible? Jsou tu podle mě čtyři verše, které stojí za to prozkoumat.
1. Blahoslavení chudí v duchu
V první větě Kázání na hoře Ježíš říká: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Myslím, že tím rozhodně neoslavuje hloupost. Chudý v duchu je podle mě člověk, který si uvědomuje svou nedokonalost a zranitelnost. Nemá přebujelé ego. Nehraje si na mistra světa, který všechno ví.
Moderní experti bývají naopak „bohatí duchem“. Mají jistotu podloženou fakty a na mnoho věcí jasný a neměnný názor. Pokud si v sobě ale nenechají kus naivního dítěte, zůstanou strnulí. Chudý v duchu dokáže říct: „Věci můžou být jinak, než jsem se učil. Nechám se překvapit.“
2. Buďte jako děti
Co je pro tebe obrazem naivity, poutníku? Já vidím dítě.
A dětí se týká i druhý Ježíšův výrok: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt 18,3).
Dítě neanalyzuje návratnost investic předtím, než si začne hrát. Není zahořklé z minulých selhání, když se učí chodit a stokrát spadne. Žije v důvěře, hravosti a úžasu.
Když mé tříleté Zoince budu dost dlouho vyprávět, že jsem jezdil na jednorožci, uvěří mi. U osmiletého Iziho bych musel být rafinovanější. S dospělostí tahle naivita často mizí. Jsme chytří jako opice, otitulovaní, umíme si zařídit věci, vydělat peníze. A s tím roste ego a my se světu zavíráme.
Pablu Picassovi se připisuje věta: „Trvalo mi čtyři roky, než jsem začal malovat jako Raffael, ale celý život, než jsem začal malovat jako dítě.“ Vědomá naivita není začátek mistrovství. Je jeho vrcholem.
3. Moudrost tohoto světa je bláznovstvím
Svatý Pavel píše v 1. listu Korintským: „Zdá-li se někomu z vás, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím“ (1 Kor 3,18-19).
Světská moudrost říká: chraň si své, hromaď, neukazuj slabost. Ježíšovské bláznovství říká: miluj nepřátele, nastav druhou tvář, odpusť. Pavel nás vyzývá, abychom byli ochotní vypadat v očích světa jako naivkové.
A vlastně celá víra je z pohledu materiálního racionalismu velmi naivní. O vzkříšení ani o chůzi po vodě nevyšla žádná recenzovaná studie. Víra je naivní, ale zároveň je to aktivní životní postoj. O tom víc v textu Co je víra.
4. Obezřetní jako hadi, bezelstní jako holubice
A teď to důležité. Ježíš neříká jen „buďte jako děti“. Když posílá učedníky do světa, říká jim: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“ (Mt 10,16).
Holubice bez hada je oběť. Had bez holubice je cynik. Obojí dohromady je vědomá naivita. Tenhle verš je podle mě klíč k celému tématu. A právě o té „hadí“ polovině bude zbytek textu.
Kdy naivita zraňuje: 6 znaků
Pokud jsi tenhle text otevřel, protože sis řekl „jsem moc naivní“, zkus se podívat, co z tohohle znáš:
Stejný typ zklamání se opakuje. Možná tě zklame pokaždé jiný člověk, ale má to vždy stejný, nebo velmi podobný scénář.
Věříš slovům víc než činům. „Tentokrát to bude jinak, tenhle člověk je jiný“ a ono není.
Přehlížíš varovné signály. Něco ti nesedí, intuice říká, že ne ale ignoruješ to. Končí to zklamáním.
Neumíš říct ne, když tě někdo tlačí k penězům, podpisu, laskavosti.
Omlouváš chování druhých tím, že mají těžké období, těžké dětství, těžký život.
Po zklamání se stydíš a nikomu to neřekneš.
Pokud poznáváš víc bodů, nejsi hloupý. Jsi otevřený člověk, kterému chybí jedna věc: hranice (můžeš mrknout na samostatný článek, o tom jak si je nastavit).
A jedna důležitá věc na úvod. Za to, že tě někdo podvedl, nese odpovědnost ten, kdo podváděl. Ne ty. Tvoje důvěra nebyla chyba. Chybou bylo, že ji někdo zneužil. O rozdílu mezi vinou a odpovědností píšu v textu Svobodná vůle.
Proč opakovaně věříme lidem, kteří nám ubližují
Tohle je otázka, kterou slyším od klientů často. „Vždyť to vidím. Tak proč tomu pořád věřím?“ Většinou za tím nestojí hloupost, ale jedna z těchto věcí:
Naučili jsme se věřit, i když to nebylo bezpečné. Dítě nemá na výběr. Musí věřit rodičům, i když jsou nespolehliví, protože na nich závisí jeho přežití. Tenhle vzorec si pak neseme do dospělosti: věřit, i když signály říkají opak. Víc o tom v textu Vzorce chování.
Potřebujeme být přijatí. Nedůvěra může vést ke konfliktu a konflikt k odmítnutí. Tak raději uvěříme. Je to cena za pocit, že nás mají rádi.
Bojíme se, že nedůvěra z nás udělá horšího člověka. Zvlášť lidé s vírou nebo s duchovní praxí mívají pocit, že pochybovat o druhých je nelaskavé. Ale Matouš 10,16 říká opak.
Nechceme přiznat, že jsme se mýlili. Čím víc jsme do vztahu nebo projektu investovali, tím těžší je přiznat, že to byla chyba. Tak investujeme dál.
Manipulátoři cílí na dobré vlastnosti. Empatii, ochotu pomoct, loajalitu, důvěru. Nezneužívají tvoji slabost. Zneužívají tvoji sílu. Jak to v praxi funguje, popisuju v textu Psychologické hry.
Jak ti je právě teď?
Jaký máš vztah k naivitě? Proč jí dneska řešíš? Chceš prozkoumat důležitá témata ve svém životě? Zvu tě k individuálnímu rozhovoru o věcech, které jsou pro tebe teď důležité. Terapeutické putování je jeden den chůze. Beze spěchu, bez hodnocení, jen ty a já.
Důvěra není důvěřivost: co říká výzkum
Možná teď máš chuť udělat opak a přestat věřit úplně. Zavřít se. Být ostražitý ke všem. Psychologie ale říká, že to není řešení. Americký psycholog Julian Rotter celý život zkoumal, jak lidé důvěřují druhým. A zjistil něco, co zní skoro paradoxně: lidé, kteří druhým hodně důvěřují, nejsou snadněji podvedeni než ti nedůvěřiví. Zároveň jsou spokojenější, oblíbenější a sami víc důvěryhodní (Rotter, 1980, American Psychologist). Rotter proto rozlišoval mezi důvěrou a důvěřivostí. Důvěra je ochota věřit, dokud nemám důvod nevěřit. Důvěřivost je věřit i přes důvody.
Japonský sociální psycholog Toshio Yamagishi s kolegy šel ještě dál. V jejich pokusech byli lidé s vysokou důvěrou citlivější na informace, které prozrazovaly, že druhý člověk není spolehlivý (Yamagishi, Kikuchi & Kosugi, 1999, Asian Journal of Social Psychology). Důvěra podle nich není naivní slepota, ale sociální inteligence. Kdo důvěřuje, vstupuje do vztahů, učí se v nich a pozná, komu věřit.
Nedůvěřivý člověk se naopak do vztahů nepouští, a proto se nikdy nenaučí rozeznávat. Zatvrzelost tě tedy neochrání. Jen tě ochudí.
Tohle je vlastně vědecká verze Ježíšova verše. Obezřetnost i bezelstnost. Obojí najednou.
Jak přestat být naivní a přitom nezatvrdnout: 6 kroků
Věř činům víc než slovům. Slova nic nestojí. Když se slova a činy rozcházejí, platí činy. Vždycky.
Dávej důvěru po kouscích. Jako banka dává úvěr. Nejdřív malý, a až když se splácí, větší. Nikomu nedávej hned všechno: peníze, klíče, celé srdce.
Poslouchej tělo. Často víme, že něco nesedí, dřív, než to umíme říct. Stažený žaludek, nechuť, divný pocit po rozhovoru. To není paranoia, to je informace.
Nauč se větu „rozmyslím si to“. U peněz, podpisů, slibů a velkých rozhodnutí. Kdo tě tlačí k okamžité odpovědi, obvykle ví proč. Dobrá nabídka počká do zítřka.
Měj svědka. Než uděláš velký krok, řekni to někomu mimo situaci. Přítel, partner, terapeut. Druhý člověk vidí to, co my kvůli naději nevidíme.
Po zklamání nezavírej celé srdce. Rozliš „tenhle člověk mě zklamal“ od „lidem se nedá věřit“. První je poučení. Druhé je rána, která se ti bude otevírat v každém dalším vztahu. Tady pomáhá i práce s odpuštěním a pevné osobní hranice.
Když je naivní někdo blízký
Možná tenhle text čteš kvůli někomu jinému. Rodiči, partnerovi, dospělému dítěti, kamarádovi. Mám pár tipů:
Nezesměšňuj ho. Stud je to, co lidi drží v pasti nejdéle. Kdo se stydí, nic neřekne a udělá to znovu.
Ptej se místo přednášek. „Co tě na tom přesvědčilo? Co by tě přimělo pochybovat?“ Otázky otevírají, rady zavírají. Víc v textu Umění naslouchat.
Zůstaň ve vztahu. Lidé, které pohltí podvodník nebo skupina, se často ocitnou sami. Tvoje přítomnost může být to jediné, co je jednou přivede zpátky.
U starších rodičů chraň prakticky. Limity v bance, domluva, že peníze po telefonu nikdy nikomu nepošlou, žádný „vnuk“ ani „policista“ nevolá kvůli penězům.
Hlídej si vlastní hranice. Pomáhat neznamená platit za cizí rozhodnutí donekonečna. Někdy je láska i v tom, že řekneš: „Tohle už nezaplatím.“
Kdy vyhledat pomoc
Pokud se ti opakovaně stává, že skončíš ve vztahu, kde se ti ubližuje, nebo máš pocit, že tě někdo kontroluje a manipuluje, je dobré o tom mluvit s odborníkem. A pokud jsi obětí podvodu, nejsi v tom sám.
Linka pomoci obětem trestných činů: 116 006
Linka první psychické pomoci: 116 123
Krok k moudrosti
Já vím, že už jsi v životě nachodil mnoho cest. Že jsi toho hodně odchodil do školy, poznal jsi lidi a to, jací dokážou být, a že máš v mnoha věcech naprosto jasno. Já taky.
A možná tě někdo zklamal tak, že sis řekl: „Tohle už nikdy.“
Ale dnes nám oběma připomínám, abychom nezapomněli být pozitivně naivní. S otevřenýma očima. S hranicemi. Obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
Nejčastější otázky o naivitě
Co je naivita?
Slovo pochází z latinského nativus, rozený, přirozený. Původně znamená dívat se na svět bez předsudků, očima dítěte. Dnes se často používá pejorativně ve smyslu důvěřivosti nebo nezkušenosti.
Co znamená být naivní?
Věřit druhým nebo situacím bez dostatečné opatrnosti. V dobrém smyslu je to otevřenost a odvaha, ve špatném přehlížení varovných signálů.
Je naivita špatná vlastnost?
Není. Vědomá naivita, tedy otevřenost s otevřenýma očima a hranicemi, je ctnost. Problém je nevědomá naivita, kdy člověk opakovaně věří lidem, kteří mu ubližují.
Jak přestat být naivní?
Věřit činům víc než slovům, dávat důvěru postupně, poslouchat tělo, nerozhodovat se pod tlakem, probrat velké kroky s někým mimo situaci a po zklamání nezavírat srdce celé.
Jaký je rozdíl mezi důvěrou a důvěřivostí?
Důvěra je ochota věřit, dokud nemám důvod nevěřit. Důvěřivost je věřit i přes důvody. Výzkumy ukazují, že lidé s vysokou důvěrou nejsou snadněji podvedeni, spíš naopak.
Proč naletím pořád stejným lidem?
Často jde o vzorec z dětství, potřebu být přijatý, strach z konfliktu nebo neochotu přiznat omyl. Manipulátoři navíc cílí právě na dobré vlastnosti, jako je empatie a loajalita.
Co dělat, když je naivní někdo blízký?
Nezesměšňovat ho, ptát se místo poučování, zůstat ve vztahu, u starších lidí prakticky chránit jejich finance a zároveň hlídat vlastní hranice.
Chceš si promluvit? 🌿
Procházíš životní změnou? Máš složité období? Chceš prozkoumat aktuální témata ve svém životě? Zvu tě k hlubšímu individuálnímu rozhovoru. Společné jednodenní Terapeutické putování vytváří nehodnotící prostředí pro témata, která jsou pro tebe právě teď důležitá.
Pokračuj na své cestě
Poslechni si podcast: Ponoř se do podobných témat v audio podobě na Spotify.
Přečti si Karlaze: Tři knižní průvodci, kteří přinášejí nadčasovou moudrost původních filosofických a duchovních textů.
Kompletní průvodce smyslem života: Hlavní rozcestník pro desítky životních témat, která dohromady tvoří mapu k sobě samému.
PhDr. Tomáš Gavlas
Jsem průvodce, terapeut ve výcviku a autor knih Karlaz. Zajímá mě lidská duše a její cesta k naplněnému životu. Terapeuticky doprovázím druhé na jejich osobních cestách. Další inspiraci a rozhovory sdílím ve svém podcastu. Více o mně najdeš na stránce Těší mě.
Komentáře