Proč jsem se rozhodl nastoupit do psychoterapeutického výcviku?
Aktualizováno: 29. 9.
Doprovázení druhých
Je podzimní den. Trochu pod mrakem, ale občas ještě vyleze sluníčko. Jsme v Brdech, na hřebenu, minuli jsme barokní areál Skalka. Okolo jsou smrky, na zemi mech a občas vidíte z mechu vyrůstat houbu. Představte si, že jdete už šest hodin lesem, do kopce, z kopce, vedle člověka, kterého vidíte poprvé v životě. A on vám během těch šesti hodin najednou otevře ty nejtěžší a nejdůležitější věci ze svého života.
Vypráví o rozpadajícím se vztahu s partnerkou, sdílí vzpomínky na rozvod rodičů, otevírá téma alkoholismu u otce a svá vlastní traumata. Mluvíme hodně i o práci – o vyhoření z náročné pozice, kterou zastává už patnáct let, a o touze začít dělat něco úplně jiného.
Často je to křehké a těžké. A někdy jsem úplně první člověk, komu tyto těžké věci říká. Já tam stojím vedle něj a naslouchám. Dělám to přes pět let. Je to pro mě požehnání, absolutně si vážím důvěry druhých, kteří se mi ozvou, a přistupuji k tomu s velkou vnitřní pokorou.
Občas jsem ale po pouti nejistý a přemýšlím, jak lépe jsem se mohl ptát, nebo v jakém tématu jít hlouběji. Jak být pro druhého užitečnější a jestli jsem někde neudělal chybu.
Uvědomil jsem si, že doprovázené poutě chci dělat i dál, ale rád bych tento formát rozšířil o klasickou terapii v 90minutových setkáních. Je to něco, co si dovedu představit dělat i ve stáří, kdy se všechny mé zkušenosti zúročí.
A tak jsem se ve svých osmatřiceti letech rozhodl usednout znovu do lavice a vydat se na cestu šestiletého psychoterapeutického výcviku.
Poslechněte si originální podcast
Od Freuda na gymnáziu až po kláštery a byznys
Abych vám vysvětlil, proč je pro mě výcvik takový zlom, musíme se na chvíli vrátit na začátek. Jak jsem se k provázení lidí vlastně dostal?
Už na gymnáziu Nad Štolou jsem měl psychologii jako volitelný seminář. Moje tehdejší učitelka Jitka Tůmová mi říkala, že bych měl psychologii zvážit, že je v ní málo chlapů. Během jejích seminářů jsem se dokonce přihlásil do SOČky (Středoškolské odborné činnosti) s tématem lucidního snění. Byl jsem strašně nervózní, ale dostal jsem za to ocenění - tedy Freudovu knihu Výklad snů.
Přímo na psychologii jsem ale nakonec nešel. Přihlásil jsem se na kulturologii na Filozofické fakultě UK, která mi pomohla pochopit člověka v mnohem širším kontextu. K tomu jsem přidal obrovskou porci sebezkušenosti, meditační pobyty v Asii, desetidenní Vipassanu v tichu, skupinové i individuální terapie, holotropní dýchání a vlastní osobní dálkové poutě.
Hodně mě toho naučil i byznys. Léta jsem pracoval v manažerských pozicích a zažil jsem spoustu logického, ale mnohdy bláznivého chování. Úspěšní lidé mají výrazné osobnosti a je radost to studovat. Člověk tam hodně pochopí o egu a jeho síle, a samozřejmě i o tom svém.
Zároveň jsem hodně četl knihy, ze kterých částečně vychází i můj Karlaz. C. G. Jung a jeho studenti, James Hillman, James Hollis nebo Erich Neumann. Tam se podle mě ukrývá nadčasová esence o člověku.
Univerzální mapa lidské duše
To hlavní učení ale přišlo až s praxí terapeutických poutí. Tam jsem se dostal do hloubky příběhů, získával důvěru a přebíral odpovědnost. Když se k vám lidé vrací, je krásné vidět jejich vnitřní procesy a vývoj v horizontu pěti let. Vidět, že ať už je někomu třicet nebo padesát, přijde volání po změně. Začne dělat kroky k tomu, kým by se měl stát, a i když to často bolí, nakonec žije smysluplnější život.
Chodím se ženami i s muži. Obrovsky mi dalo doprovázení starších lidí po padesátce nebo šedesátce. Vidíte díky nim do budoucnosti, sledujete, jak se charakter problémů mění. Skrze tyto poutě jsem vlastně poznal univerzální okruhy, které řešíme my všichni: vztahy, rodiče, dětství, peníze, práci, změnu a duchovní oblast.
Proč jsem do výcviku nešel už před pěti lety?
Od začátku pro mě bylo důležité, abych na doprovázených poutích byl autentický a nemusel mít žádnou masku. I proto jsem první rok chodil za odměnu „dej, kolik chceš“. Zkoumal jsem nabídky terapeutických výcviků, ale cítil jsem, že nechci na sílu přinášet konkrétní metodu jen proto, že ji diktuje nějaký směr. Chtěl jsem si nejdřív najít vlastní přístup k druhému.
Začínal jsem podobně jako Honza Bím, prostě jsme šli, kam nás nohy nesly. Postupně jsem ale svůj přístup upravil. Začal jsem víc řešit trasu já, aby měl druhý člověk absolutní prostor pro sebe a nemusel koukat do mapy. Zjistil jsem, že mi vyhovuje být v 90 % času v pozici aktivního naslouchání a držení bezpečného pole. Zbytek tvoří otázky a reflexe.
"Dospělí totiž nepotřebují tolik rad. Potřebují spíš vyslechnout a mít bezpečný prostor pro to, aby se sami mohli posunout."
Pět let mi to fungovalo a naplňovalo mě to. Proč to tedy teď měnit, jít na šest let do školy a platit za výcvik půl milionu?
Terapeutické putování, šest hodin pro vaše témata
Jak se teď cítíte? Co je pro vás důležité, ale těžko se o tom mluví? Pojďte to společně prozkoumat do bezpečného prostředí osobního rozhovoru. Terapeutické putování je jeden den chůze. Beze spěchu, bez hodnocení, jen vy a já.
Temná strana ezo-koučinku a potřeba skutečného řemesla
Za poslední roky se s různými duchovními průvodci a kouči roztrhl pytel. Spousta z nich slibuje zázraky, osvícení a uzdravení traumat za jeden víkend. Mně je duchovní rovina života samozřejmě velmi blízká a myslím, že do provázení lidí (a terapie) patří. Ale tento intuitivní „new age“ koučink bez etického kompasu a odborného studia mě děsí.
Lidé v těžkých krizích dostanou od koučů přehnané sliby, a ti je pak často zavedou někam do trní a tam je nechají. Vidím, že je třeba našlapovat velmi opatrně, protože svými kroky můžete snadno šlapat po cizí duši. Žádné vibrace, žádné afirmace, žádné kvantové řeči. Pokud duchovno, tak poctivě a s pokorou.
Této „ezo kategorii“ se nechci přibližovat. Formální komplexní výcvik mi dá obrovskou zkušenost a nové nástroje k tomu, jak zodpovědně pracovat s duší druhého člověka. Dnes už jasně vím, kým jsem, a chci propojit své vzdělání z Filozofické fakulty UK (titul PhDr.), roky praxe z lesa a duchovní rozměr mých knih s uceleným terapeutickým řemeslem.
Psychoterapeutický výcvik: Jak jsem vybíral směr (a proč vyhrál Gestalt)
V Čechách je přes třicet akreditovaných výcvikových programů. Hledal jsem něco, co mě neuvězní v dogmatech, ale dá mi pevný rámec.
Věděl jsem, že mám velmi blízko k Jungovi – jeho archetypy stínů a téma individuace skvěle rámují životní cestu. Analytický jungiánský výcvik mi ale formou neseděl, necítím se jako vyloženě jungiánský terapeut. Byly mi sympatické i přístupy zaměřené na člověka podle Carla Rogerse nebo logoterapie hledající smysl podle Viktora Frankla.
Uvědomil jsem si ale zásadní věc: nechci jít na výcvik, kde si jen potvrdím to, co už tak nějak přirozeně dělám. Chtěl jsem jít někam, kde to pro mě bude nové a posune mě to dál.
A tak mě zaujal Gestalt výcvik u institutu Instep.
Integrativní přístup. Přišlo mi, že jednotlivé školy se dnes sbližují a Gestalt dává větší prostor pro osobnost terapeuta. Nedrží vás v dogmatu.
Tady a teď. Gestalt se zaměřuje na současné prožívání klienta v přítomném okamžiku, což je přesně to, co mě učila Vipassana.
Rovnocennost. Líbí se mi, že se terapeut a klient potkávají jako dva lidé. Terapeut nese odpovědnost za bezpečí setkání, ale nikdo se na nikoho nedívá svrchu. Je to zkrátka lidské setkání.
Hluboká sebezkušenost. Nechtěl jsem výcvik, který je jen „povídací a v hlavě“. Chtěl jsem si sáhnout někam hluboko do sebe, kam jsem se ještě nedostal.
Přihlásil jsem se, absolvoval pohovor a vybrali mě. Letos na jaře do výcviku nastupuji.
Kdy je čas stát se znovu začátečníkem?
Proč vám to vlastně dneska všechno vyprávím? Protože možná i vy stojíte před rozhodnutím, jestli ve své práci, vztazích nebo zájmech zůstat v tom klidném stavu „takhle to stačí“, nebo jestli v sobě hledáte odvahu stát se znovu začátečníkem.
Zkuste to, pojďte se mnou na terapeutickou pouť 🌿
Cítíte úzkost, napětí, smutek? Chcete si promluvit o důležitých tématech v bezpečném prostředí? Společné jednodenní Terapeutické putování vytváří nehodnotící prostředí pro témata, která jsou pro vás právě teď důležitá.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do podobných témat v audio podobě na Spotify.
Přečtěte si Karlaze: Tři knižní průvodci, kteří přinášejí nadčasovou moudrost původních filosofických a duchovních textů.
Kompletní průvodce smyslem života: Hlavní rozcestník pro desítky životních témat, která dohromady tvoří mapu k sobě samému.
PhDr. Tomáš Gavlas
Jsem průvodce, terapeut ve výcviku a autor knih Karlaz. Zajímá mě lidská duše a její cesta k naplněnému životu. Terapeuticky doprovázím druhé na jejich osobních cestách. Další inspiraci a rozhovory sdílím ve svém podcastu. Více o mně najdete na stránce Těší mě.
Komentáře