top of page

Proč je důležitější znát duchovní texty než meditovat?

  • Obrázek autora: Tomáš Gavlas
    Tomáš Gavlas
  • 25. 12. 2025
  • Minut čtení: 4
tomáš gavlas staré duchovní texty
Český ráj - Doprovázená pouť, 2025

Buddha říkal, že život je utrpení.


Když to dnes slyšíme, můžeme namítnout: „Jaké utrpení? Vždyť žijeme v éře blahobytu. Máme skvělé zdravotnictví, demokracii, můžeme létat do Vietnamu, randit přes Tinder, koukat na Netflix a chodit na vajíčka benedict na Letnou.“


A ano, je to pravda. Z téhle perspektivity ravděpodobně žijeme nejkvalitnější životy v celé historii lidstva.


Jenže Buddha, když mluvil o utrpení (dukkha), nemyslel primárně náš každodenní diskomfort. Myslel tím, že Samsara je utrpení. Tedy fakt, že se neustále vracíme dokola do života, rodíme se a umíráme, aniž bychom si toho byli vědomi. Samsara je „potulování se beze směru a bez cíle“.


Změna perspektivy: Vystoupení ze Samsáry


Buddha po nás požaduje radikální změnu perspektivy. Chce, abychom přijali, že náš život je něco mnohem většího než jen sedmdesátiletá(+-) cesta od narození ke smrti. Chce, abychom pochopili koncept karma-vipaka – zákon příčiny a následku. Tedy že plody našich dnešních voleb ovlivňují naše další zrození. Že z minulosti do budoucnosti vede nitka, z jejíhož působení je těžké se vymanit.


Pochopení Samsáry a následování Osmidílné stezky je cestou z životního utrpení. Buddha navíc říká, že narodit se jako člověk je extrémně vzácné – mnohem nepravděpodobnější než zrození v jiných říších (zvířat, duchů, pekel). Proto tak apeluje, abychom přestali bezcílně putovat a začali dělat rozhodnutí, která nám pomohou Samsáru opustit.


Když tohle dnes řeknete nahlas – že vám je celkem jedno, kdo vyhraje volby, protože potřebujete vystoupit ze Samsáry – okolí si nejspíš začne špitat, že jste zralí na psychiatra.


Stát se duchovně hledajícím znamená stát se ve světě do jisté míry „bláznem“. Podobné po nás žádá i Ježíš: uvěřit v nesmrtelnost duše, v poslední soud, v nebe a peklo, jít za ním a opustit své jistoty. To jsou komplikované věci. Možná proto Ježíš říká apoštolům: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“


Emanace Pravdy: Proč Ježíš a Buddha nejsou Totéž jako Tolle


Říká se, že když Ježíš nebo Buddha mluvili, tisíce lidí zažily probuzení. Možná je to literární nadsázka, ale já věřím, že na jejich slovech bylo něco výjimečného. Bylo z nich cítit, jak moc jsou ve styku s Pravdou (s velkým P). Dokázali rozhánět mlhu, ve které lidé žili.


Dnes máme také známé duchovní učitele. Eckhart Tolle nebo Sadhguru přinášejí složitá témata srozumitelnou cestou a pomáhají milionům lidí. Jejich knihy mám rád.


Jenže...


Znáte filozofa Plotína? Formuloval koncept emanace (vyvěrání). Je to jako „hrnečku, vař!“. Svět podle něj vyvěrá z jednoho zdroje – z Jednoty, Absolutna, Boha. V hrnečku je čistá, nezředěná, koncentrovaná Pravda, která je pro nás nepoznatelná. A čím dál jsme od zdroje, tím víc je ta „kaše“ naředěná a špinavá.


Mám pocit, že Buddha a Ježíš byli schopni vidět mnohem blíže ke zdroji než moderní učitelé. Nakoukli pod závoj tajemství téměř plně.


To, co říkám já, nebo co píšu v Karlazovi, je v tomto srovnání „fake dhamma“. Není to dokonale čisté, i když se o čistotu pokouším.




Duchovní texty : Kde je nejvyšší autorita?


Buddha byl výjimečný. A je vzácné žít tak blízko jeho narození, jako žijeme my. Když se ho žáci ptali, kdo bude jejich učitelem po jeho smrti, řekl: „Vinaya be your teacher.“ (Nechť jsou mé promluvy vaším učitelem). Neustanovenil žádného nástupce. Zanechal jim jen své formulace – sútry.


Zároveň ale předpověděl, že po 500 letech se jeho dhamma (učení, vnitřní zákon) začne kazit a zmizí její čistota. Začne se ředit, přesně jako ta kaše z hrnečku. Mění se jazyk, překlady, ztrácí se kontext.


Pokud tedy věříme, že nejčistší učení pochází od starých mistrů, co je nejlepší udělat? Pro mě je nejlepší alternativou přijmout tyto původní texty jako nejvyšší duchovní autoritu – hned vedle osobní zkušenosti.


Číst Evangelium. Číst Sútry (Nikáje).


Už mě to napadlo několikrát: vlastně by mi stačilo číst pořád dokola jen Bibli a Nikáje. Tyto texty jsou složité. Vyžadují čas, vracet se k nim, poslouchat výklady odborníků, mnichů, farářů, biblistů. A přistupovat k nim v různých etapách života. Je to jako skládání puzzle. Cílem není stát se expertem, ale nechat ty texty na sebe působit. Nechat se jimi proměňovat.


Říkám to pokorně: nemyslím si, že autoritou pro buddhismus je Dalajláma, nebo pro křesťanství Papež.


Autoritu mají Buddha a jeho sútry a Ježíš a Nový zákon.


Český ráj - Dorpvoázená pouť, 2025
Český ráj - Doprvoázená pouť, 2025

Důležitější je naslouchat (Savakas)


A tady se dostáváme k názvu tohoto článku. Dnes je meditace, přicházející z Buddhismu neuvěřitelně populární. Ale Buddha své žáky neoznačoval jako "meditující". Nazýval je „Savakas“ – ti, kteří naslouchají. Posluchači.


Buddha by fandil podcastům a audioknihám.


Buddhisti jsou v první řadě ti, kdo naslouchají tomu, co Buddha říkal. Naslouchají učení o Cestě, která vede z "bezcílného potulování". Buddha neučil běžné lidi primárně meditaci (ta byla spíše pro mnichy), učil je "Right View" (správný náhled). A ten se získává právě nasloucháním. Meditace pak sloužila jako nástroj, jak těmto promluvám lépe porozumět a upevnit se v nich.


Proto si myslím, že pro běžného člověka na duchovní cestě je přínosnější strávit čas posloucháním (nebo čtením) Buddhových učení než přímo meditovat.


Já sám teď znovu poslouchám sútry v angličtině (z vbgnet.org) a na mobilu mám aplikaci s Biblí. A čím dál víc docházím k tomu, že v této praxi – ve skládání puzzlu z původních textů – budu pokračovat celý život.



Pokračujte na své cestě



tomáš gavlas


PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".




Komentáře


bottom of page