Jak se zbavit zbytečností (#7)
- Tomáš Gavlas
- před 6 dny
- Minut čtení: 4
Cítíte se někdy, jako byste na zádech nesli neviditelnou tíhu? Jako by vás zpomalovala břemena, která neumíte pojmenovat, natož odložit? V minulém díle jsme mluvili o kráse a síle jednoduchosti. Dnes se na toto téma podíváme z ryze praktického úhlu pohledu, inspirováni jednou z nejtvrdších, ale nejdůležitějších lekcí, které poutník na své cestě dostane: Důležité je nebrat si na cestu víc, než uneseš.
Tento princip neplatí jen pro fyzický batoh na zádech, ale pro celý náš život. Vše, co vlastníme, všechny vztahy, které udržujeme, všechny myšlenky, kterých se držíme – to vše má svou váhu. A pokud se nenaučíme pravidelně třídit, vyhazovat to, co je zbytečné, riskujeme, že se pod touto tíhou zhroutíme dřív, než vůbec dojdeme k cíli.
Poslechněte si tuto sérii jako podcast.
Lekce z první pouti: Když batoh váží víc než odhodlání
Každý poutník, který se vydal na svou první dálkovou trasu, zná ten pocit. Strach z neznáma nás nutí balit si věci „pro každý případ“. Zbytečné oblečení, příliš mnoho jídla, knihy, talismany. Neseme si na zádech co nejvíce komfortu svého domova. Ale jakmile cesta začne stoupat, každý gram navíc se promění v kilogram a každý kilogram v balvan.
Sám jsem to zažil při přechodu Pyrenejí na své první pouti Camino Francés v roce 2007. Můj batoh vážil přes 25 kilogramů. Vyrazil jsem plný sil, ale v kopcích mě drtivá tíha donutila sedět udýchaný ve škarpě, zatímco mě s úsměvem míjela starší poutnice s lehkým batůžkem a zeptala se: „Znáš tu bajku o zajíci a želvě?“ Tehdy jsem pochopil, že pouť není o přenášení domova, ale o jeho opuštění. Je to cesta znovuzrození, která vyžaduje, abychom se zbavili všeho, co nás tíží.
„Cožpak nevědí, že pouť je cestou mimo domov? Cestou znovuzrození?“
Zlaté pravidlo poutníka: Pomáhá mi to, nebo mě to tíží?
Poutník Karlaz tuto moudrost shrnuje do jednoduchého, ale nesmírně mocného principu, inspirovaného myšlenkmi Ignáce z Loyoly. Když na vrcholu hory potká mladou, vyčerpanou poutnici Lucíu s obrovským batohem, říká jí:
„Věřím, že všechny věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, ke kterému se rozhodne směřovat. Vlastnit a užívat je má tedy jen natolik, nakolik mu pomáhají, a zříci se jich, pokud mu v tom překážejí.“
Toto je ten nejlepší filtr, který můžete aplikovat na cokoliv ve svém životě. Ať už jde o předmět, vztah, práci, nebo dokonce myšlenku, položte si tuto otázku: Pomáhá mi to na mé cestě, nebo mi to v ní překáží? Odpověď je často bolestně jasná a ukazuje nám, co je třeba odložit.
Inventura vašeho života: Jak se zbavit zbytečností?
Problém je, že většinu našich břemen nevidíme. Nejsou to jen fyzické věci. Karlaz nás vyzývá k hluboké a upřímné sebereflexi – k inventuře našeho neviditelného batohu. Zkuste si na chvíli zavřít oči a představit si, že do něj skládáte vše, co k vám patří:
Materiální zátěž: Každý kus nábytku, každé tričko, každá kniha. Váš dům se všemi jeho stěnami. Bázeny, sauny a ledové káďě. Auta, kola a lyže. Starosti s údržbou, pojištěním a zabezpečením.
Administrativní zátěž: Všechny smlouvy, které jste podepsali. Dluhy, které čekají na splacení. Diplomy a certifikáty, které definují vaši identitu.
Vztahová zátěž: Tíha všech prázdných vztahů, které ze slušnosti nebo ze zvyku udržujete.
Psychická zátěž: Všechna tajemství, která skrýváte. Hříchy, ze kterých jste se nikdy nevyznali. Křivdy, které jste nikdy neodpustili. Strachy, před kterými utíkáte, a lži, které si stále opakujete.
„Potěžkej ten ruksak, protože teď jsem konečně hotov. Támhle v dálce je tvůj cíl, průzračné město, tady je tvé břemeno, tak ho seber a jdi. Ukaž mi, kam dojdeš.“
Tato vizualizace je drsná, ale osvobozující. Ukazuje nám, že žít život naplno je samo o sobě dost těžké. Není třeba si to ještě komplikovat zbytečnou zátěží.
Praktický rituál: Udělejte si inventuru svého života
Jak se zbavit zbytečností? Jak začít s odhazováním? Můžete začít malým, ale mocným rituálem. Před lety jsem si udělal kompletní soupis všeho, co vlastním. Každá bota, každé tričko, každý hrnec. Trvalo to dlouho a bylo to až trochu podivínské, ale když jsem viděl tu horu věcí napsanou na papíře, dokázal jsem se většiny z nich snadno zbavit. Zjistil jsem, že je nepotřebuji.
Tento proces mi pomohl lépe přemýšlet o tom, co si do života pouštím. Nejde o to stát se extrémním minimalistou, což může být jen další forma obsese. Jde o to, vypěstovat si vědomý přístup. Než si do života přiberete novou věc, nový zvyk nebo nový závazek, zeptejte se sami sebe: Opravdu to potřebuji na svou cestu? Nebude mě to jen zbytečně tížit?
Pamatujte však na Karlazovo varování: odhazování břemen neznamená zbavit se odpovědnosti a přehodit ji na druhé. Závazky, které jsme přijali, jsou naše. Cesta k lehkosti musí být poctivá.
Pokračujte na své cestě
Líbily se vám tyto myšlenky? Jsou jen začátkem. Zde jsou další kroky, které můžete na své cestě podniknout:
Poslechněte si podcast: Chcete slyšet více o poutnické zkušenosti s těžkým batohem a o tom, jak provést inventuru své duše? Jak se zbavit zbytečností? Ponořte se hlouběji do tématu a poslechněte si celou sedmou epizodu podcastu Karlaz: Cesta člověka.
Přečtěte si Karlaze: Kniha Karlaz je plná praktických principů, jak si uspořádat život a zbavit se toho, co vás tíží. Je to mapa, která vám ukáže, co si na cestu sbalit a co nechat za sebou. Objednejte si ji a získejte svého osobního průvodce na cestu.
Vydejte se na pouť: Pokud cítíte, že je čas odložit svá břemena a nevíte, kde začít, zvu vás na doprovázenou pouť. Celý den chůze v přírodě je tím nejlepším způsobem, jak si utřídit myšlenky, identifikovat svou neviditelnou zátěž a najít odvahu udělat první krok k lehčímu životu. Zjistěte více a rezervujte si svůj termín.
PhDr. Tomáš Gavlas je kulturolog, spisovatel a poutník, který přes 15 let zkoumá cesty, jež vedou k naplněnému životu. Jeho myšlenky a příběhy oslovili desítky tisíc lidí prostřednictvím knih Karlaz a populárního podcastu. Více o Tomášovi najdete v sekci "Těší mě".
Komentáře