Duchovní knihy: Co číst, když hledáte oporu v těžkých časech
Knihy pro těžké období
Nejhlubší duchovní knihy jsou často ty nejstarší: evangelia, Buddhovy promluvy, Tao te ťing, stoici, mystici. Moderní autoři k nim stavějí mosty, ale čím dál od zdroje, tím víc je jejich moudrost naředěná. Níže najdete knihy seřazené podle toho, čím zrovna procházíte: ztrátou, úzkostí, vinou, prázdnotou, rozhodováním. A návod, jak číst pomalu, aby texty mohly působit.
Když je člověku těžko, často sáhne po knize. Hledá v ní slova pro to, co prožívá. Útěchu. Někoho, kdo tím už prošel. Jenže v knihkupectví na něj čekají regály plné rychlých rad, slibů štěstí za týden a duchovních učitelů, kteří vědí všechno. A on neví, kde začít. Tenhle text je moje odpověď. Knihy, ke kterým se vracím, seřazené podle toho, čím zrovna procházíte. Ale nejdřív vysvětlím, proč dávám přednost těm starým.
Proč číst staré duchovní texty?
Buddha říkal, že život je utrpení. Když to dnes slyšíme, můžeme namítnout: „Jaké utrpení? Vždyť žijeme v éře blahobytu. Máme skvělé zdravotnictví, demokracii, můžeme létat do Vietnamu, randit přes Tinder, koukat na Netflix a chodit na vajíčka benedict na Letnou.“ A ano, je to pravda. Z téhle perspektivy pravděpodobně žijeme nejkvalitnější životy v celé historii lidstva.
Jenže Buddha, když mluvil o utrpení (dukkha), nemyslel primárně náš každodenní diskomfort. Myslel tím, že samsára je utrpení. Tedy fakt, že se neustále vracíme dokola do života, rodíme se a umíráme, aniž bychom si toho byli vědomi. Samsára je „potulování se beze směru a bez cíle“. Víc o tom píšu v textu Život v iluzi.
Stát se duchovně hledajícím znamená stát se ve světě do jisté míry bláznem. Podobné po nás žádá i Ježíš: uvěřit v nesmrtelnost duše, jít za ním a opustit své jistoty. Možná proto říká apoštolům: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“
Emanace Pravdy: Proč Ježíš a Buddha nejsou Totéž jako Tolle
Říká se, že když Ježíš nebo Buddha mluvili, tisíce lidí zažily probuzení. Možná je to literární nadsázka, ale já věřím, že na jejich slovech bylo něco výjimečného. Bylo z nich cítit, jak moc jsou ve styku s Pravdou s velkým P. Dokázali rozhánět mlhu, ve které lidé žili.
Dnes máme také známé duchovní učitele. Eckhart Tolle nebo Sadhguru přinášejí složitá témata srozumitelnou cestou a pomáhají milionům lidí. Jejich knihy mám rád.
Jenže…
Znáte filosofa Plótína? Formuloval koncept emanace, vyvěrání. Je to jako „hrnečku, vař!“. Svět podle něj vyvěrá z jednoho zdroje, z Jednoty, Absolutna, Boha. V hrnečku je čistá, nezředěná, koncentrovaná Pravda, která je pro nás nepoznatelná. A čím dál jsme od zdroje, tím víc je ta kaše naředěná.
Mám pocit, že Buddha a Ježíš byli schopni vidět mnohem blíže ke zdroji než moderní učitelé. Nakoukli pod závoj tajemství téměř plně.
Duchovní knihy : Kde je nejvyšší autorita?
Když se Buddhy žáci ptali, kdo bude jejich učitelem po jeho smrti, odpověděl, že jejich učitelem bude Dhamma a Vinaya, tedy jeho učení a řád, který jim zanechal. Neustanovil žádného nástupce. Zanechal jim jen své promluvy, sútry.
Podle tradice zároveň předpověděl, že po pěti stech letech se jeho učení začne kazit a ztrácet čistotu. Začne se ředit, přesně jako ta kaše z hrnečku. Mění se jazyk, překlady, ztrácí se kontext.
Pokud tedy věříme, že nejčistší učení pochází od starých mistrů, co je nejlepší udělat? Pro mě je nejlepší přijmout původní texty jako nejvyšší duchovní autoritu, hned vedle osobní zkušenosti.
Číst evangelia. Číst sútry.
Už mě to napadlo několikrát: vlastně by mi stačilo číst pořád dokola jen Bibli a Nikáje. Tyto texty jsou složité. Vyžadují čas, vracet se k nim, poslouchat výklady mnichů, farářů, biblistů. A přistupovat k nim v různých etapách života. Je to jako skládání puzzle. Cílem není stát se expertem, ale nechat ty texty na sebe působit. Nechat se jimi proměňovat.
Říkám to pokorně: nemyslím si, že autoritou pro buddhismus je dalajlama nebo pro křesťanství papež. Autoritu mají Buddha a jeho sútry a Ježíš a Nový zákon.
Moudrost získáme skrze naslouchání (čtení)
Dnes je meditace neuvěřitelně populární. Ale Buddha své žáky neoznačoval jako „meditující“. Nazýval je sávakové, ti, kteří naslouchají. Posluchači. Buddha by fandil podcastům a audioknihám.
Buddhisté jsou v první řadě ti, kdo naslouchají tomu, co Buddha říkal. Jeho učení o cestě z bezcílného potulování. Meditace pak slouží jako nástroj, jak těmto promluvám porozumět a upevnit se v nich. Správný pohled se rodí z obojího: ze slyšení i z ticha.
Proto si myslím, že pro běžného člověka na duchovní cestě není čtení a naslouchání méně důležité než meditace. Spíš naopak, bez nich meditace snadno ztratí směr. O meditaci samotné píšu v textech Jak správně meditovat a Vipassana.
Sám teď znovu poslouchám sútry v angličtině v podání zesnulého malajsijského mnicha Dhammavuddha Thery na vbgnet.org a na mobilu mám aplikaci s Biblí. A čím dál víc docházím k tomu, že v tomhle skládání puzzle z původních textů budu pokračovat celý život.
Duchovní knihy podle toho, čím zrovna procházíte
Když jste ztratili smysl
Viktor Frankl: A přesto říci životu ano. Psychiatr, který přežil koncentrační tábory, ukazuje, že smysl můžeme najít i tam, kde nám vzali všechno. Píšu o něm v textu Svobodná vůle.
Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi. Co dělat se životem, který se zdá absurdní? Camus odpovídá: tlačit kámen dál a najít v tom svobodu.
Antoine de Saint-Exupéry: Citadela. Méně známá než Malý princ, ale hlubší. Úvahy o tom, za co stojí vyměnit život. Zmiňuji ji v textu Role oběti.
Kniha Kazatel (Bible). „Marnost nad marnost.“ Nejupřímnější text o prázdnotě, jaký znám. A zároveň pozvánka radovat se z obyčejného dne.
Když přijde ztráta, bolest nebo strach ze smrti
Kniha Jób a Žalmy (Bible). Jób se ptá Boha proč a nedostane jednoduchou odpověď. Žalmy dovolují křičet, naříkat i děkovat.
Platón: Faidón. Poslední Sókratův den před popravou. Jak umírá člověk, který se smrti nebojí. Navazuje na můj text Co se stane po smrti.
Marcus Aurelius: Hovory k sobě. Deník římského císaře, který si v polním táboře připomínal, že všechno pomine. Ideální na noční stolek. Zmiňuji se o ní v textu o krizi středního věku.
Svatý František z Assisi: Píseň bratra Slunce a Kvítka. František vítal i „sestru smrt“. O jeho vztahu k bolesti píšu v textu Jak překonat strach.
Když vás trápí úzkost a nejistota
Evangelium podle Matouše, kapitoly 5 až 7 (Kázání na hoře). „Nemějte starost o zítřek.“ Rozebírám ho v textu Jak zvládnout nejistotu.
Seneca: Listy Luciliovi. Dopisy staršího přítele mladšímu o tom, jak žít klidně v nejistém světě. Krátké, praktické, vlídné.
Epiktétos: Rozpravy a Příručka. Bývalý otrok, který učí rozlišovat, co je v naší moci a co ne. Jedna z nejpraktičtějších knih, jaké znám.
Když přišla duchovní vyprahlost a Bůh mlčí
Svatý Jan od Kříže: Temná noc. Klasický text o období, kdy všechno duchovní vyschne. Celý článek o něm najdete v textu Temná noc duše.
Výroky pouštních otců a Život svatého Antonína. Mniši ze 3. a 4. století v egyptské poušti, kteří se učili rozlišovat dobré a zlé myšlenky. Cituji je v textu Zlo.
Thomas Merton: Sedmistupňová hora. Autobiografie amerického intelektuála, který se stal trapistickým mnichem. Hledání Boha v moderním světě.
Když vás tíží vina nebo selhání
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest. Román o vině, svědomí a o tom, že odpuštění začíná přiznáním. Navazuje na text Co je hřích.
Žalm 51 (Bible). Davidova prosba po největším selhání jeho života. Nejstarší modlitba pokání, kterou známe.
Když stojíte na křižovatce
Svatý Ignác z Loyoly: Duchovní cvičení. Ignácova metoda rozlišování je podle mě dodnes nejlepší nástroj na velká životní rozhodnutí. Víc v textu Jak se rozhodnout. Velmi doporučuji i Ignácův životopis, knihu Poutník.
Jean-Paul Sartre: Existencialismus je humanismus. Krátký text o tom, že jsme odsouzeni ke svobodě a odpovědnosti za každou volbu. Moc fajn je i kniha Zeď.
Ralph Waldo Emerson: Self-Reliance (esej o spoléhání na sebe). Výzva věřit vlastnímu vnitřnímu hlasu víc než hlasu davu.
Když se ztrácíte v ruchu světa
Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce. Poutník bloudí světem plným marnosti a nakonec najde ráj ve vlastním srdci. Pro mě jedna z nejkrásnějších knih o pouti, jaká kdy vznikla. A je česká.
Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích. Dva roky v chatě u jezera a otázka, co z toho, co vlastníme, opravdu potřebujeme. Navazuje na text Jak žít jednoduše.
Lao-c': Tao te ťing. Osmdesát jedna krátkých básní o tom, jak nejednat proti proudu. Dá se číst celý život.
Čuang-c'. Taoistický mudrc s humorem, který rozbíjí naše jistoty. Mimochodem, ten, kdo řekl, že Tao je i v hnoji.
Když hledáte sami sebe
Carl Gustav Jung: Vzpomínky, sny, myšlenky. Jungův vlastní příběh, nejpřístupnější vstup do jeho světa. Navazuje na Jak najít sám sebe.
Chalíl Džibrán: Prorok. Krátké promluvy o lásce, práci, dětech, smrti. Kniha, která mě inspirovala při psaní Karlaze.
Friedrich Nietzsche: Radostná věda. Tady najdete pojem amor fati, láska k osudu. Píšu o něm v samostatném textu.
Jiddu Krishnamurti: Svoboda od známého. Radikální výzva přestat se opírat o autority, včetně té Krishnamurtiho.
Když chcete pochopit mysl
Gautama Buddha: Dhammapada a Majjhima Nikája. Dhammapada jsou krátké verše pro začátek, Majjhima Nikája Buddhovy delší promluvy pro ty, kdo chtějí do hloubky. Audio v angličtině na vbgnet.org od Dhammavuddha Thery.
William Hart: Umění žít. Kniha o meditaci vipassana podle S. N. Goenky, u kterého jsem absolvoval kurzy. Navazuje na text Vipassana.
Když pochybujete o víře
Blaise Pascal: Myšlenky. Matematik, který vsadil na Boha. Útržky o víře, rozumu a lidské křehkosti. Zmiňuji ho v textu Co je víra.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bratři Karamazovi. Hlavně kapitola o Velkém inkvizitorovi, jeden z nejsilnějších textů o víře a svobodě, jaký byl napsán.
Emanuel Swedenborg: Nebe a peklo. Vize švédského vědce a mystika o tom, co nás čeká po smrti. Zvláštní kniha, ke které se člověk vrací.
Když přemýšlíte, jak být dobrým člověkem mezi lidmi
Konfucius: Hovory. Krátké rozhovory mistra se žáky o tom, jak žít slušně v rodině a ve společnosti.
Tomáš Garrigue Masaryk: Ideály humanitní. Masarykova úvaha o tom, že láska k bližnímu není sentiment, ale práce.
Jak číst duchovní texty: lectio divina
Duchovní texty se nečtou jako noviny. Nečteme je kvůli informaci, ale aby na nás působily. Ve 12. století popsal kartuziánský mnich Guigo čtyřstupňovou metodu, které se říká lectio divina, posvátné čtení:
Lectio, čtení. Přečtěte pomalu krátký úryvek. Klidně jen pár vět.
Meditatio, přemítání. Zastavte se u slova nebo věty, která vás zasáhla. Opakujte si ji. Co vám říká?
Oratio, odpověď. Odpovězte na to, co ve vás text otevřel. Modlitbou, pokud věříte, nebo jen tichým rozhovorem se sebou.
Contemplatio, ztišení. Nechte slova odeznít a buďte chvíli v tichu.
Tahle metoda vlastně spojuje čtení a meditaci. Není to buď, anebo. Funguje s evangeliem, se sútrou, s Markem Aureliem i s Komenským.
Jak poznat dobrou a špatnou duchovní knihu
Duchovní literatura je dnes obrovský trh. Ne všechno, co se tváří jako moudrost, je moudrost. Na co si dát pozor:
Varovné signály:
Slibuje rychlou proměnu: osvícení za víkend, uzdravení traumat za týden,
Používá vědecky znějící slova bez obsahu: kvantová energie, vibrace, frekvence,
Tvrdí, že za vaše nemoci a neštěstí můžou jen vaše myšlenky,
Autor je dokonalý a nikdy nepochybuje,
Na konci knihy čeká drahý kurz, bez kterého to „nefunguje“.
Dobré znaky:
Kniha se nebojí utrpení, pochybnosti ani smrti,
Autor přiznává vlastní slabost,
Text se dá číst opakovaně a pokaždé v něm najdete něco jiného,
Odkazuje vás dál, k jiným lidem a k životu, ne jen k sobě.
Pomáhá čtení duši? Co říká výzkum
Psychologie má pro léčbu pomocí knih pojem biblioterapie. Nizozemský psycholog Pim Cuijpers v roce 1997 shrnul kontrolované studie, ve kterých lidé s mírnou depresí pracovali se svépomocnými knihami. Jejich stav se zlepšil podobně jako u lidí v krátké individuální nebo skupinové terapii (Cuijpers, 1997, Journal of Behavior Therapy and Experimental Psychiatry).
Je fér říct, že šlo o odborné svépomocné příručky, ne o posvátné texty. Dlouhodobý účinek posvátných textů na duševní zdraví nikdo podobně nezměřil. Ale lidé je čtou tisíce let, v těch nejtěžších chvílích svého života. To je svým způsobem taky výzkum.
Kdy kniha nestačí
Kniha umí utěšit, otevřít otázku, dát slova. Neumí ale odpovědět, když se jí na něco zeptáte. A neumí si všimnout, že vám je hůř, než si přiznáváte.
Pokud vám čtení přestává pomáhat, pokud se v textech hledáte, ale nenacházíte, nebo pokud se trápení prohlubuje, potřebujete člověka, ne další knihu.
Jak se cítíte?
Máte složité období v životě a potřebujete podpořit? Chcete prozkoumat důležitá témata ve svém životě? Zvu vás k individuálnímu rozhovoru o věcech, které jsou pro vás teď důležité. Terapeutické putování je jeden den chůze. Beze spěchu, bez hodnocení, jen ty a já.
Pokud je vám opravdu zle, existuje linka první psychické pomoci 116 123 (nonstop, zdarma).
Nejčastější otázky o duchovních knihách (FAQ)
Jaké duchovní knihy číst jako začátečník?
Krátké a přístupné: Marcus Aurelius (Hovory k sobě), Dhammapada, Tao te ťing, Prorok od Džibrána nebo Kázání na hoře z Matoušova evangelia. Všechny se dají číst po kouskách.
Co číst v těžkém období?
Záleží na tom, čím procházíte. Při ztrátě smyslu Frankla, při úzkosti Seneku nebo Epiktéta, při duchovní vyprahlosti Jana od Kříže, při vině Dostojevského nebo žalmy.
Jsou staré duchovní texty lepší než moderní knihy?
Staré texty jsou blíž ke zdroji, nebyly naředěné staletími výkladů. Moderní autoři je ale často umí přeložit do dnešního jazyka. Ideální je číst obojí, s původními texty jako kotvou.
Jak číst Bibli, když nejsem věřící?
Začněte evangeliem podle Marka (je nejkratší) nebo Kázáním na hoře (Mt 5 až 7). Čtěte pomalu a nesnažte se všemu hned rozumět. Bible je i obrovská literatura o lidském údělu.
Co je lectio divina?
Středověká metoda pomalého duchovního čtení ve čtyřech krocích: čtení, přemítání, odpověď a ztišení. Funguje s jakýmkoli hlubokým textem.
Může kniha nahradit terapii?
U mírných potíží může pomoct, výzkumy biblioterapie to potvrzují. U hlubší krize ale potřebujete člověka, který odpoví, všimne si a zůstane s vámi.
Potřebujete podpořit? 🌿
Hledáte oporu v těžkém období? Chcete prozkoumat důležitá témata ve svém životě? Procházíte životní změnou? Zvu vás k individuálnímu rozhovoru v bezpečném prostředí. Společné jednodenní Terapeutické putování vytváří nehodnotící prostředí pro témata, která jsou pro vás právě teď důležitá.
Pokračujte na své cestě
Poslechněte si podcast: Ponořte se do podobných témat v audio podobě na Spotify.
Přečtěte si Karlaze: Tři knižní průvodci, kteří přinášejí nadčasovou moudrost původních filosofických a duchovních textů.
Kompletní průvodce smyslem života: Hlavní rozcestník pro desítky životních témat, která dohromady tvoří mapu k sobě samému.
PhDr. Tomáš Gavlas
Jsem průvodce, terapeut ve výcviku a autor knih Karlaz. Zajímá mě lidská duše a její cesta k naplněnému životu. Terapeuticky doprovázím druhé na jejich osobních cestách. Další inspiraci a rozhovory sdílím ve svém podcastu. Více o mně najdete na stránce Těší mě.
Komentáře